Neděle 5. května 2024, svátek má Klaudie
130 let

Lidovky.cz

Část Romů bere pomoc Ukrajincům jako křivdu. Stát nás segreguje, říká aktivista

Česko

  14:21
Smrt mladého Roma, který zemřel na začátku června u Brněnské přehrady po incidentu s mužem z Ukrajiny, rozpoutala vášně. Dva dny poté napadli Romové v centru Brna jiného Ukrajince. Podle aktivisty, řidiče kamionu a zakladatele iniciativy Češi pomáhají Jaroslava Mika jsou Romové v Česku dlouhodobě frustrovaní. „Trvá to už celá desetiletí,“ řekl v pořadu Rozstřel.

Část romské komunity je podle něj oprávněně rozhořčená. Zároveň obviňuje stát za to, že upřednostňuje Ukrajince před Romy. Dochází k segregaci romských dětí i v přístupu ke vzdělání. Existuje nerovný přístup na trhu s bydlením. „Legislativně je sice všechno v pořádku, ale v praxi se dějí nespravedlnosti. Je tu i problém s diskriminací na trhu práce. Kritizuje to OSN, Evropská unie. Ale nikdo s tím nic nedělá,“ dodává Miko.

Stát na Romy opravdu zapomněl

„Já jsem třeba bílý Rom, ale má žena je tmavá. Když se několikrát někde ucházela o práci a uvedla, že umí anglicky a je vyučená, zažila něco podobného. Po telefonu jí řekli, že místo je volné, ale když tam za deset minut přijela, tak se jí omluvili, že místo už někým obsadili,“ popisuje Miko.

Stát na Romy podle zakladatele iniciativy Češi pomáhají zapomněl. Přehlíživý přístup vlády považuje dlouhodobě za nespravedlivý. „A najednou sem přišli ukrajinští běženci. Jsem samozřejmě za českou solidaritu rád, ale část Romů, zejména ta méně vzdělaná, která žije v sociálně vyloučených lokalitách, vnímá pomoc Ukrajincům jako křivdu,“ dodává.

„Majoritní společnost Ukrajincům pomáhá, ale nám, Romům, se nepomáhá. Je sice správné, že pan prezident přijal na Hradě šikanovanou ukrajinskou dívenku. Ale Romové si logicky říkají: nám tady také ubližují, ubližují našim dětem. Třeba můj syn ve škole čelil rasistickému útoku. Ale tohle nikoho nezajímá. Proto je tu vztek vůči Ukrajincům, kteří za nic samozřejmě nemohou,“ míní Miko.

Podle něj po incidentu z Brna selhala česká politická elita, která dostatečně nezareagovala a podpořila tím oprávněnou romskou frustraci. „Oni prostě nedokážou pochopit, co Romové skutečně cítí. A navíc řada politiků mlčí proto, že se obávají, že ztratí politické body a že jim to majoritní část společnosti u voleb spočítá.“

Násilí odmítám

Jaroslav Miko však odmítá radikální reakce části romské komunity, která vyzývá k protestům. Ty se podle něj mohou zvrhnout v násilné střety s policií. „Tohle vše nahrává radikálům. Samozřejmě že mám nějaké informace o tom, jak k celému tragickému incidentu došlo, ale to bych jen spekuloval. Je třeba vše vyšetřit,“ říká Miko.

Miko pak v Rozstřelu odsoudil prohlášení mladé romské zpěvačky Lucie Bikárové, která prohlásila, že „...vláda brání cizí, ne naše lidi, a nám ubližuje. Petr Fiala má krev našich lidí na rukou. Nebudeme se omezovat a nenecháme se vraždit, je to naše země. Přestaňte bránit cizí lidi a začněte bránit nás, Čechy.“

Takto radikální prohlášení jsou podle něj nezdravá a zbytečně pak radikalizují část romské komunity. „Ta pak bude spojována s českými extremisty. Na protesty budou přijíždět radikální Romové, kteří přes svoje živá vysílání na sociálních sítích veřejně nabádají k násilí, nabádají k tomu, že je třeba vzít spravedlnost do svých rukou a mluví o pomstě. A to je strašně nebezpečné.“

„Ale zároveň je nutné konstatovat, že Romové nemají důvěru v policii, a to vzhledem k minulým incidentům, například když v roce 2021 při zásahu policistů v Teplicích zemřel Rom,“ vzpomíná Miko na starší kauzu.

Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková rok po této události, v roce 2022, zveřejnila závěrečnou zprávu k teplickému případu, ve které uvedla, že policisté několikrát pochybili, například záchranáře volali pozdě. Šimůnková také poukázala i na rozpory ve výpovědích záchranářů a zasahujících policistů.

Nespokojenost Romů v Česku je podle něj oprávněná. Stát má vůči této komunitě velký dluh, který trvá už od devadesátých let. „Devadesátá léta byla šílená. Třeba co se týče pogromů na Romy. Značná část Romů přišla o práci, neexistoval tady rekvalifikační systém, nikoho to nezajímalo,“ uvádí Miko.

Žít na dávkách? Zkuste si to!

„Ano, jedna část Romů se naučila to, že byla odkázaná na sociální systém. Ale to přece není žádná výhra, jak si majoritní část společnosti myslí. Ať si to lidi zkusí žít ze sociálních dávek, když si nemůžete vzít ani úvěr na vysavač. Spousta lidí se kvůli tomu dostala do dluhových pastí, začalo se obchodovat s chudobou, s předraženými ubytovnami. Obchodovalo se s dluhy, je tu milion lidí v exekucích,“ vysvětluje Miko.

A nikdo se podle něj pořádně nepokusil o nápravu. „Děje se toho strašně málo, jsou to spíše nějaké proklamace než konkrétní kroky. A co by teď ze strany vlády, politiků pomohlo, aby se situace po brněnském incidentu uklidnila a nedošlo by k eskalaci? Je to snadné: omluva.“

„Prostě chybí jasná, explicitní omluva a chybí i pochopení. Politici a část majoritní společnosti si musí uvědomit, že velká část Romů je sociálně vyloučená, žije na periferii společnosti. Ale to není vina Romů. Oni si to nevymysleli. To je vina desetiletí diskriminačních kroků, které vedly mimo jiné k segregaci romských dětí. A to je třeba změnit,“ uzavírá aktivista.

Proč nejsou Romové trpěliví a nepočkají na vyšetřování? Je vůbec možné vášně v romské komunitě zklidnit? A zareagovala na tragický incident správně Lucie Fuková, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny? I na to v Rozstřelu odpovídal Jaroslav Miko, romský aktivista, řidič kamionu a zakladatel iniciativy Češi pomáhají.