Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvFischer se vyjádřil k tomu, zda má o pomoc zažádat země, kterou postihla katastrofa, či může jako první zadat požadavek Česká republika. „Může to být obojí. Nevím, jaké bylo přesně pořadí. Jestli nejdříve žádala turecká strana, nebo přišly nabídky ostatních zemí k pomoci. Musí být ovšem nabídka konkrétní země.“
USAR tým (Urban Search and Rescue - pozn. red.) odlétal k večeru, ale aktivace podle jeho slov probíhala už dříve v ranních hodinách. „Já měl tehdy službu a byl jsem v práci. Ráno už byla indície, že proběhlo zemětřesení s obrovskými ztrátami. Byla to teda taková předaktivace.“
V tu chvíli nebyl podle Fischera sestaven ani tým, ale pouze se organizovalo, kdo začne sestavovat a kdo začne připravovat materiál či další potřebné věci. „Těch lidí se připravuje víc, aby byli nějací náhradníci v případě, že někdo vypadne.“
Podle Fischera ovšem dochází k různým časovým prodlevám. „U nás nastalo zdržení kvůli zpoždění letadla. Jinak jsme začali s přípravou už v dopoledním hodinách. Potvrzení, že jedeme, bylo ve 12 hodin a okolo 16. hodiny jsme se přesouvali na letiště,“ popisuje přípravu člen USAR týmu.
Koordinace na místě katastrofy
Organizace záchranných složek na místě je velmi komplikovaná, a to hned z několika důvodů. Při rozsáhlé katastrofě je totiž narušená jak infrastruktura, tak je také oslabený celý systém včetně lidí, kteří vykonávají důležité profese. „Ten systém se tedy musí zregenerovat a znovu začít pracovat,“ říká Fischer.
„Když jsme přistáli, jedna z prvních věcí je to, kde máme začít působit. Nemůže to probíhat úplně automaticky. Konkrétně jsme přistáli v Adaně, kde je recepční centrum, které by mělo fungovat a přeorganizovávat či rozdělovat jednotlivé týmy. V té době to ale ještě moc nefungovalo. Čekali jsme, jestli nám najdou místo, kde budeme působit a trvalo to poměrně dlouho dobu,“ říká velitel skupiny českých záchranářů v Turecku.
Sám Fischer přiznal, že na místě funguje adrenalin a všichni se chtějí zapojit do práce co nejdříve. „Hasiči chtěli začít pracovat co nejdříve, ale místo toho jsme čekali třeba na techniku. Dělá se už ale předběžný průzkum. Už v té době se hledá lokalita, kde budeme působit.“ První družstvo tak podle Fischera dodělává tábor a druhé dělá průzkum.
Hledání se psy je nejefektnější způsob
Podle Fischera to na sutinách není nikdy bezpečné a podle jeho slov se to projeví i na psech. Ti se totiž mohou v důsledku pátrání lehce zranit. „Pro nás je ale kynologický průzkum stále to nejefektivnější. Pes je schopný propátrat oblast velmi rychle a účinně. I na něj ale působí únava a proto je těch psů víc a překrývají se. Psi jsou prioritně určeni na to, aby hledali živé lidi,“ dodává člen USAR týmu.
Pokud je označeno místo nálezu, tak se to podle Fischera ověřuje poslechem či vizuálně. Tým se tak snaží lokalizovat člověka pomocí nějakého škrábání, ťukání a jiných zvuků.
Projev úcty zemřelým
Fischer dále zmínil i to, že v Turecku kladou velký důraz na manipulaci se zemřelými. „Oni ta těla potřebují, aby je mohli oplakávat, aby mohli postoupit někam dál. Potřebují to tělo pohřbít se všemi poctami. Chovají se k nim strašně uctivě. Ty těla chtěli odnášet sami. Sešel se u něj pak dav lidí, kteří jej znali. Nechtěli vůbec černé pytle, ale deky. Kladl se důraz na to, aby se tělo vůbec neporušilo,“ vysvětluje Fischer.
„Velmi těžké je, když vidíte těla matek a dětí pohromadě. Matky se totiž nesnažily zachránit pouze svůj život, ale i život i svých dětí,“ dodává velitel skupiny českých záchranářů v Turecku Radomír Fischer.
Zemětřesení si od 6. února vyžádalo přes 44 tisíc životů. Počet obětí v Turecku se zvýšil na 36 tisíc, v Sýrii zemřelo na 6 tisíc lidí. Čeští záchranáři začali v Tureckém Adiyamanu pomáhat hned druhý den po otřesech. Zachránili tři živé a vyprostili 78 obětí.
Záchranářům v celé zemi se z trosek budov podařilo vyprostit přes 8 tisíc přeživších. Přes klesající pravděpodobnost přežití se i po deseti dnech objevily zprávy o záchraně několika lidí.
