Vuplynulém týdnu se odbyla za minimálního zájmu veřejnosti jedna bouře ve sklenici vody. V české verzi encyklopedického webu Wikipedie někdo pomluvil Michaela Kocába, že byl agentem StB. Taková pomluva se snadno udělá. Wikipedie je otevřené dílo. Každý, kdo je připojen na webu, může vstoupit do kteréhokoli jeho článku a připsat tam cokoli. Wikipedie však má podivuhodnou očistnou schopnost, vždyť také pomluva během dvou hodin zmizela. Jako tisíce podobných incidentů by vyšuměla, kdyby si toho někdo nestačil všimnout a napsat o tom do novin. A hned vypukla pidiaféra, která vyzněla do otázky: má se Wikipedie regulovat?
Wikipedie vznikla v roce 2001. Její anglická verze má 2 700 000 hesel. Jen deset jazykových mutací má přes 300 000 hesel, Češi se mohou chlubit, že jejich mutace spadá mezi dvanáct, které mají přes sto tisíc hesel. Mutací je nyní 265, přičemž jazyky tokipona a herero nemají žádný článek a nejméně obsazenou, leč funkční Wikipedii jsem našel v jazyce indiánského kmene Kríků. Tolik statistika. A obsah?
Aférka s Kocábovým heslem souvisí s obecnou situací na internetu, zvláště pak se vzmáhajícím se hulvátstvím v takzvaných komentářích a diskusích. Mám s tím zkušenost už od roku 1996, kdy jsem založil Neviditelného psa a v něm zřídil „fórum“, tedy jakéhosi praotce dnešních diskusí. Lidé tam přispívali vlídně a chytře a já z toho měl radost. Bylo mi to divné. Kde jsou hulváti a blbci, kde jsou nacisti a rasisti i další isti, kdepak se skrývají?
A oni přišli, už brzy, už v tom roce 1996. Začalo to nenápadně a poznenáhlu. Jeden, dva blbci. Jejich příspěvky vyvolávaly nevlídnou odezvu. Přibyli další. A nastartoval se proces, jak se stane ze slušného lokálu putyka šesté cenové třídy. Slušní lidé tam přestanou chodit a naopak, natáhne se tam pakáž, kterou baví plivat na zem a mlátit se vzájemně židlí.
Wikipedie je otevřená. Každý ji může číst, každý do ní může přispívat. Je to úžasný útvar: přispěvatelé přispívají z dobré vůle, zdarma, jde o čistý amatérismus ve smyslu milovati či míti zálibu: ve prospěch věci. Zdaleka to není jediný altruistický útvar na webu a obecně v IT čili v informačních technologiích. Filozofie „otevřeného zdroje“ je obdivuhodný příklad ušlechtilosti, který myslím nemá obdoby v ničem, co bylo dřív. Přinejmenším mě nenapadá, s čím bych to mohl srovnat, aby srovnání nekulhalo na obě nohy.
Otevřenost ovšem znamená riziko zneužití. Musíme si ale položit otázku: co je horší, co přináší větší škodu?
To, že někdo někoho pomluví, jako pomluvili Michaela Kocába, to je bezpochyby chyba, škoda, újma. Kontrola, omezení přístupu, registrace a filtrování a přezkušování, to je taky chyba, škoda, újma. Myslím, že větší než ta první. Nevím, jak se na to dívá pan Kocáb, ale co o něm vím, tak předpokládám, že stejně, ale to je jen moje domněnka. Stejně se dívám na kontrolu komentářů. Tam ovšem je situace vážnější, protože anonymní hulváti často překračují zákony kriminalizující difamaci a štvaní. Bude stačit pár precedentních soudních rozhodnutí, která přenesou odpovědnost na vydavatele, a bude po komentářích. Nemaluji čerta na zeď, takové věci se už ve světě staly. Pak nebude nad čím přemítat o rubu a líci. Prostě to zmizí, nebude.
A zbude jen smutné uvažování nad tím, že svoboda přináší vždycky svůj rub a líc a záleží na nás, čeho si víc vážíme.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
