* LN Přezdívá se vám Rudá Soňa podle filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem Red Sonja?
Mně se to stalo i ve škole, když jsem ještě učila.
* LN Při oznámení kandidatury jste sama uvedla, že největší naděje na zvolení má Vojtěch Filip, protože je „mužem na svém místě“. Proč byste ho tedy měla vystřídat? V čem byste byla lepší?
Usiluji o rovné příležitosti žen a mužů v politice. Nabízím tedy alternativu k tomu, že ženy jsou stejně schopné jako muži. Anebo samozřejmě neschopné. Určitě bych dělala více pro to, aby bylo rovnější zastoupení žen a mužů. U nás se o tom stejně jako v ostatních stranách hodně mluví, ale málokdo je pro to ochoten něco udělat. Většina stran, včetně naší, tak funguje spíš jako pánský klub a nejsou nastaveny podmínky, aby ženy mohly být v rozhodovacích procesech. Já bych byla ta, která by pro to udělala více než mí kolegové, kteří o tu funkci usilují.
* LN Vojtěchu Filipovi zejména stoupenci Miroslava Grebeníčka dlouho vyčítali, že jde příliš na ruku ČSSD Jiřího Paroubka. Po prezidentské volbě se vaše strany rozkmotřily. Co je podle vás pro KSČM lepší? Postupovat sama, nebo spíše vytvořit silný levicový blok?
Myslím, že pro nás je důležité, abychom se oprostili od jakéhokoli radikalismu, ale zároveň nemusíme jít na ruku ČSSD. To znamená být autentickou a moderní levicovou stranou, která se neuchyluje ani příliš k radikalismu, ani příliš k sociálnědemokratickým favoritům. Neříkám, že bychom na levici neměli spolupracovat. Spíš mi jde o to, že bychom se v některých pohledech měli výrazněji odlišit. My jsme sví, nejsme druhou ČSSD. V některých věcech se odlišujeme, například v postoji k EU nebo k NATO, k misím vysílaným do zahraničí. Ale je i dost témat, ve kterých se musíme sjednotit. Například v sociálních tématech.
* LN Paroubek na váš sjezd nepřijede. Kromě prezidentské volby jako důvod uvádí i postoj KSČM k únoru 1948. Filip zastává názor, že šlo o legitimní převzetí moci, vy také?
Jsem vystudovaná historička, takže únor ’48 beru v historickém, a nikoliv politickém pohledu. Skutečně šlo o revoluci nenásilnou cestou. Vývoj před rokem 1945 směřoval k tomu, co se stalo v roce 1948. Co se stalo, je samozřejmě věc jiná. Došlo k určitému pokřivení myšlenky sociálně spravedlivé společnosti. Ale bylo to dáno i mezinárodním vývojem a studenou válkou, která následovala. A víme, že studená válka přinesla některé pokřivenosti nejen pro tzv. socialistický tábor, ale i pro ten kapitalistický. Historie tedy není jen černá a bílá. Já bych to nemohla nazvat pučem.
* LN Kdybyste se stala předsedkyní strany, vedla byste ji třeba i ke změně názvu či naprostému odstřižení od historie KSČ?
V určité době probíhala v naší straně diskuse o změně názvu strany. V té době jsem byla zastánkyní změny názvu. Nicméně pak se demokratickou cestou rozhodlo, že tomu tak nebude, a já to respektuji. Nemyslím, že by jen změna názvu strany změnila pohledy většiny lidí na tuto stranu. Možná je lepší jít s otevřeným hledím. Musíme vnímat, že jako strana máme nějakou minulost, která nebyla vždy dobrá. Udělalo se hodně dobrých věcí, ale stalo se i hodně věcí špatných. Bylo způsobeno hodně zla i příkoří lidem, a proto je zapotřebí, abychom se z té minulosti poučili. Ale zase nemůžeme být jako ti, kteří stranu opustili, když se to přestalo hodit.
* LN Domníváte se, že už se KSČM za vše zlé, co napáchala, dostatečně omluvila?
Já jsem byla na všech sjezdech delegátkou a vím, že jsme se omluvili za to, co se stalo. Co je to dostatečně? Pro některé lidi by bylo dostatečné, kdybychom se sami rozpustili. Ale pro určité procento voličů jsme legitimní politickou silou. Naše stanovy ani program nijak neodporují právu a možná i povinnosti být součástí českého politického spektra.
