Byl to souboj dvou bratrů, dvou stranických táborů, a především dvou vizí.
Nakonec bitvu o vedení zdecimovaných britských labouristů vyhrál Ed Miliband - ten mladší, o něco méně mediálně známý, a především levicověji zaměřený.
MANCHESTER/PRAHA Bude to Miliband, bylo téměř jasné před sobotním zápolením o nového lídra britské Labour Party. Jen nebylo jasné, který - zda bývalý ministr zahraničí David, či jeho mladší bratr a někdejší kabinetní kolega zodpovídající za resort energetiky a klimatických změn Ed. Nakonec se poněkud nečekaně radoval „ten druhý z Milibandů“, jak se Ed ještě nedávno trochu sarkasticky představoval. A jak podotkl politický zpravodaj BBC, nyní možná toto označení přenechal ještě nedávno známějšímu Davidu Milibandovi.
Křeslo labouristického vůdce bylo uvolněné od letošního května, kdy se po volební prohře odporoučel dosavadní stranický vůdce a premiér Gordon Brown (stranu mezitím dočasně řídila Harriet Harmanová). A volba jeho nástupce byla i jakýmsi soubojem o odkaz, který za sebou Brown se svým dlouholetým předchůdcem Tonym Blairem při budování „nových labouristů“ zanechali. Zjednodušeně řečeno, zda strana bude dál mířit do politického středu, anebo se stočí zpět ke svému levicovějšímu jádru.
Po vítězství Eda Milibanda se jako pravděpodobnější jeví druhý scénář. A to navzdory urputnosti, s jakou se brání nálepce „Rudý Ed“ (v anglickém originále „Red Ed“), kterou mu vytvořila část britských médií. Včera v rozhovoru pro BBC to označil za „pitomost“. Stačí se ale podívat i na průběh sobotní dramatické volby.
O novém lídrovi labouristů se rozhodlo až ve čtvrtém kole, respektive po čtvrtém přepočítání hlasovacích lístků - postupně se vyřazoval poslední z kandidátů a jeho preference se přiřazovaly ostatním do té doby, než některý překročil hranici 50 procent hlasů. Edu Milibandovi se to nakonec podařilo jen velmi těsně - připsal si 50,65 procenta hlasů, jeho favorizovanější bratr David dostal 49,35 procenta. „New Labour je mrtvá“ Zajímavější je ale pohled na to, kdo podporoval kterého z bratrů. Ed Miliband totiž triumfoval hlavně u odborářů a spřízněných organizací, zatímco za jeho starším bratrem Davidem byli především labourističtí poslanci a straničtí delegáti. Mladšího z bratrů podpořily tři ze čtyř hlavních odborových centrál.
Volba nového lídra se nesla v duchu odříznutí od éry Brown/Blair, která sice labouristům přinesla tři volební výhry a celkem 13 let u moci, nakonec ale stranu zanechala rozloženou a zdecimovanou. A to navzdory skutečnosti, že většina kandidátů včetně bratrů Milibandů se na vládnutí v této éře podílela. „New Labour jako taková je mrtvá a je na čase toto označení opustit,“ komentoval to známý britský sociolog Anthony Giddens, který byl duchovním otcem konceptu „třetí cesty“, tedy základu pro oživení labouristů v 90. letech. Protikladem k „novým labouristům“ by logicky měli být „staří“ neboli opět jednoznačně levicoví labouristé. Tomuto zjednodušenému vidění se ale Ed Miliband snaží bránit. „Dnes začíná práce pro novou generaci,“ prohlásil krátce po svém dramatickém vítězství.
A včera v televizi BBC se zase bránil rovnici spojení s odbory = návrat k labouristům starého střihu. „Nejsem ničí člověk. Jsem svůj člověk,“ prohlašoval s tím, že stranu „žádný poryv doleva nečeká“. A na důkaz své proklamované pragmatičnosti vládnoucím konzervativcům i středověji naladěným labouristům vzkázal: „Nebudu se stavět proti každému škrtu, s nímž vláda přijde.“ A stávky, které mohou Británii kvůli chystaným škrtům v následujících měsících zasáhnout, označil až za „poslední možnost“. Nemlčení o Iráku Jinak se ale Ed Miliband svými levicovými názory netají. Hojně citované jsou například jeho výhrady vůči britské účasti v iráckém tažení, která labouristy rozštěpila. Zatímco Blair byl aktivním účastníkem války, Miliband invazi označil za „tragickou chybu“ - a to navzdory tomu, že tehdy v roce 2003 ještě v parlamentu neseděl, a mohl by si jako mnozí jiní labouristé užívat luxusu výmluvy „tehdy jsem o tom nemohl rozhodovat“. A do tohoto ranku by mohla patřit i jeho slova o tom, že labouristé by měli „udělat něco víc pro zdanění bank“, či jeho pochyby o jaderných ponorkách Trident.
Pokud se Edu Milibandovi nepodaří o svých názorech přesvědčit středové voliče, kteří jsou pro volební vítězství nezbytní, mohl by tak podle britských komentátorů zopakovat kariéru vůdce strany z 80. let Neila Kinnocka - být výborným lídrem opozice, ale kvůli nedůvěře středových voličů nikdy nedosáhnout na premiérský post.
„Nejsem ničí člověk. Jsem svůj člověk,“ brání se Miliband nařčení, že je pouze prodlouženou rukou vlivných odborů
ED MILIBAND * Celým jménem Edward Samuel Miliband. Narodil se 24. prosince 1969. * Pochází z rodiny židovských imigrantů s polskými kořeny. Jeho otcem byl přední britský marxista Ralph Miliband. * Vystudoval univerzitu v Oxfordu a London School of Economics. V roce 2005 byl zvolen do parlamentu, o dva roky později se stal náměstkem ministra a později i ministrem.
