Rumunské státní dráhy dluží společnosti ČEZ více než miliardu korun. To už jsou opravdu velké peníze. Naše peníze, je třeba zdůraznit. Energetický gigant nemusí mít každý rád, ale pořád je to firma s většinovou státní účastí a z jejích obřích zisků těží především česká státní kasa. Je proto zarážející, že léta trvající spor mezi dvěma firmami ovládanými dvěma státy nechává politiky v takovém klidu a nedokázali s ním nijak hnout.
Pravda, rumunskou kouli si ČEZ na nohu uvázal sám při své expanzi. Problém s placením za elektřinu je tradiční slabinou snad všech státních drah na východ od řeky Moravy, koneckonců před lety měly podobné problémy i České dráhy. Za současné hospodářské situace navíc rumunské vládě ani nelze mít příliš za zlé, že se do nákladného urovnání závazků příliš nehrne.
Jenže dluhy se platit musí a ČEZ, který drahám dodávky přerušit nesmí ze zákona, toho zjevně sám moc nezmůže. Zájem našich politiků o možnost ovlivňovat chod firmy je však až podivuhodně nestálý. Když zdražuje elektřinu a její lidé čelí stíhání kvůli nečistým metodám, jako by státní podíl neexistoval. Zato když dojde na dělení zisků a jiné kratochvíle, najednou není nic nemožné. Sociální demokraté, kteří plánují dělit zisky mezi důchodce, by mohli vyprávět.
V rumunském případě zatím potíže ČEZ do vysoké politiky nepovýšily. Snad práh pozornosti některého z českých politiků překročí s tím, jak bude pohledávka bobtnat. Pro ty peníze by se sice našlo lepší využití, ale než je utopit v problémech cizí země, to už je snad lepší i „rumunská“ dávka pro české důchodce.
Čtěte „ČEZ na Balkáně...“ na straně 15
