V obecném povědomí figurují vyšší diplomatické posty jako trafiky pro vysloužilé politiky a diplomaté jsou považováni za skvěle placené byrokraty, kteří tráví život popíjením koktejlů na recepcích. Proti ohlášenému záměru Nečasovy vlády rušit některé české ambasády v mimoevropských zemích (neví se kolik, ani které) tak dle očekávání protestuje jen opozice, která má kritiku vládní politiky v popisu práce. Ve skutečnosti však nemůžeme rušení zastupitelských úřadů hodnotit jen v kontextu úspor ministerstva zahraničních věcí: velvyslanectví nezastupují jedno ministerstvo, ale celý stát.
I vládě, která ekonomický pohled na skutečnost povýšila na jediný možný, by mělo být jasné, že Česko je jednou z asi dvou set globálních značek, které potřebují svoje PR. Jak chceme, abychom byli v kontextu ostatních značek vnímáni? Máme zájem, aby značka Česko vyvolávala v Ghaně nebo ve Venezuele nějaké pocity, nebo je nám úplně jedno, že tam o nás nikdo nebude nic vědět?
Česká republika má bytostný zájem na exportu výrobků místních firem a na šíření své kultury. Obojí dokáže pozitivně ovlivnit přítomnost české ambasády. Tam, kde ambasáda není, se hůře vyváží zboží i kultura.
Tzv. létající diplomati, kteří by měli nahradit zrušené úřady, jsou nonsens. Pokud dnes například pod velvyslanectví v Akkře spadá kromě Ghany dalších osm zemí, protože jsme již během předchozích kol úspor zrušili ambasády v Pobřeží slonoviny a v Senegalu, pak jediná činnost „létajícího diplomata“ v těch osmi státech spočívá v tom, že zde předá pověřovací listiny. Velvyslanectví v Akkře je přitom jedno z těch, které je uváděno jako adept na uzavření. Jestli se tak stane, bude pod Abuju spadat kromě Nigérie patnáct dalších států, tedy v podstatě celá Západní Afrika. Jaké tak PR nám udělají čtyři diplomaté mezi 300 miliony lidmi žijícími na ploše pěti milionů kilometrů čtverečních?
Pochybná je také představa, že bychom ušetřili tak, že založíme společné zastupitelské úřady s dalšími státy: tento model zatím funguje pár měsíců pouze na generálním konzulátu v Kapském Městě, kde se střídají diplomaté visegrádských zemí z Pretorie. Pokud by tam měl český diplomat létat z Prahy, ztrácí to smysl.
Uzavření řady českých zastupitelských úřadů v posledních letech lze těžko pochopit jinak než jako svévoli za hranicemi zdravého rozumu. Letos na jaře byla například zrušena ambasáda v Luandě, přestože Angola je jednou z osmi zemí světa, kterou ministerstvo zahraničí považuje za prioritní z hlediska poskytování rozvojové pomoci.
Proti likvidaci velvyslanectví existuje i jeden pádný ekonomický argument: provoz malé české ambasády (o rušení velkých se neuvažuje) stojí ročně asi deset milionů. Jestliže se jich teď pět nebo šest zruší, ušetří se 50-60 milionů. Za tuhle cenu bychom si mohli pořídit třeba 200 metrů dálnice (pokud povede rovinou). Stojí to za to? A má již vláda nějakou analýzu, kolik naopak proděláme na ztrátách obchodních příležitostí a devalvaci značky „Česko“?
O autorovi| PETR ZÍDEK redaktor LN
