Středeční redakční komentář Wall Street Journal Europe se neubránil jisté vítězoslavné škodolibosti (pro niž máme my, bývalí komentátoři, upřímné pochopení): „Existují lži, zatracené lži... a pak řecká statistika.“
V roce 2006 dostali rozhořčený dopis šéfa řeckého statistického úřadu: jak mohou zpochybňovat novou metodiku, podle níž byl tamní HDP o 25%vyšší, než se dosud myslelo! O rok později Řekům výsledek poněkud poopravil Eurostat (zvýšení bylo nejvýš o 9,6 %). A teď v úterý Eurostatu vyloženě došla trpělivost, píše o vědomě zkreslených údajích (deliberative misreporting) o výši rozpočtového deficitu.
Wall Street Journal ale rozlišuje: „Řecký debakl není důvodem k odepsání celého projektu eurozóny, která čelí možnému bankrotu jednoho z členů a rostoucím spekulacím o jeho záchraně. ... Chyba nebyla v euru, ale v tom, že se přijalo Řecko.“
K tomu z jiného eurosoudku: německý server Spiegel.de cituje středeční výrok ministra zahraničí Guida Westerwelleho, podle nějž je „Estonsko na dobré cestě k přijetí eura v roce 2011“. Jestli se to potvrdí, s vítězoslavnou škodolibostí připomeneme známému ekonomovi a politikovi, jak před rokem veřejně věštil, že se eurozóna novým členům nadlouho zavírá.
*** V úterním vydání International Herald Tribune vyšel neuvěřitelný komentář „Ruská rada ohledně Afghánistánu“. Autory jsou Boris Gromov, někdejší sovětský velitel 40. armády v Afghánistánu a dnes gubernátor moskevské oblasti, a velvyslanec u NATO Dmitrij Rogozin.
Gromov a Rogozin radí Severoatlantické alianci, aby nevzdávala boj s talibanci, a za vzor jí dávají sovětskou válku z let 1979–1989. Ta byla jaksi mužnější: „My jsme zde bojovali proti otcům dnešních talibanských militantů tváří v tvář, dnes dávají západní armády přednost úderům ze vzduchu.“ Bratrskou pomoc marxistické vládě v Kábulu interpretují jako „obranu západní civilizace“, za niž „nám nikdo nepoděkoval“ (to věru ne, olympiádu v Moskvě 1980 bojkotovalo 46 zemí včetně Číny).
Generál a diplomat jsou „naprosto nespokojeni s kapitulantskou náladou v centrále NATO“ a s patrným pohrdáním píší o „sobectví mírumilovných Evropanů“. (Narážejí i na nové členy, kteří „vstoupili do NATO z důvodů, jež mají sotva co do činění s předváděním hrdinství v dalekých zemích“.) Sovětská armáda podle nich splnila – „na rozdíl od Ameriky ve Vietnamu“ – své úkoly a spořádaně se stáhla.
Takto převyprávět průšvih, který znamenal milion mrtvých Afghánců a 15 tisíc Sovětů, na to je nutný žaludek ruského generála nebo diplomata. A blahosklonné rady od země, která loni zlomyslně přiměla Kyrgyzstán k zavření zásobovací základny NATO (pravda, Američané už podepsali novou smlouvu), to je hutné chucpe.
*** Blog Power Vertical (Vertikála moci), který vedou dva experti Radia Svobodná Evropa na Rusko, si všímá kampaně kremelské anglojazyčné televize Russia Today. Americká a britská letiště jí odmítly billboardy, kde Obamova tvář splývá s tváří íránského prezidenta Ahmadínežáda pod sloganem „Kdo představuje větší jadernou hrozbu?“ (Motto kampaně zní Question More, tedy Více se ptejte / pochybujte).
Blog cituje prosincový článek moskevského zpravodaje listu Guardian, podle nějž v roce 2010 vydá ruská vláda na zahraniční propagandu 1,4 miliardy dolarů (25 miliard korun), „víc než na boj s nezaměstnaností“. Těžko se ubránit dojmu, dodávají blogeři z RFE, že to nějak souvisí třeba s překvapujícím komentářem v pondělním vydání Sydney Morning Herald, kde bývalý australský poslanec Ross Cameron slaví deset let vládnutí Vladimira Putina, „liberálního příznivce volného trhu“ a „nejpopulárnějšího politika demokratického světa“. *** Bruselský zpravodaj týdeníku The Economist známý jako Charlemagne na svém blogu zveřejnil e-mail od Guye Verhofstadta. Dlouholetý belgický premiér („jeden z posledních skutečných federalistů, který sní o Spojených státech evropských“, ale „poctivý liberál a chytrý muž“, píše Charlemagne) mu vytýká, jak může žehrat na propadání Evropy ve světové konkurenci a přitom odmítat další integraci.
Protože jedno s druhým nesouvisí, odpovídá Charlemagne. Na hlubší integraci nikdo nemá náladu a sotva by něco zlepšila. „To není samoúčelné bruselomrskačství,“ píše. „Jsem Evropan a bolí mě, když vidím propadání svého kontinentu. ... Ale nebudu předstírat, že Evropa touží být konkurenceschopnější. Po letech strávených v Číně a Spojených státech cítím, že můj domovský kontinent je unavený, starý a zústkostlivělý a raději přijme pozvolný úpadek.“ *** V literární příloze londýnských Times (13. ledna) recenzuje Orwellův životopisec D. J. Taylor jeho vydané deníky z let 1931–1949. Potvrzují, že George Orwell, tak jako hrdina jeho románu 1984 Winston Smith, měl hrůzu z krys. „Slyšel jsem, že 2 děti v Ardlusse byly pokousány krysami (do obličeje jako obvykle),“ zní třeba zápis z 12. června 1947. Chudáci děti. A chudák George. I Winston.
***
ROZCESTNÍK Orwellův životopisec D. J. Taylor recenzuje v londýnských Times jeho vydané deníky z let 1931–1949. Potvrzují, že George Orwell, tak jako hrdina jeho románu 1984, měl hrůzu z krys.
