Současnému Rusku pomalu narůstá sebevědomí. Z části ropou tažený růst státního rozpočtu se projevuje i ve výzkumu: včetně hledání nových zdrojů energie.
A změna je (zatím jen) slyšet. Přední ruský fyzik a ředitel významného výzkumného ústavu Jevgenij Velichov na letošním zasedání Prozatímní rady ITER v Tokiu řekl slova, která odborníky překvapila: „Cíl, ke kterému Rusko směřuje, je jasný. Přinejmenším bychom měli získat znalosti potřebné k projektování a stavbě termonukleárních elektráren jak doma v Rusku, tak pro export.“
Stejně překvapivé je, že Rusko se podle Velichova nebude ohlížet na úspěch či neúspěch mezinárodního projektu ITER: „Rusko bude pokračovat - třeba samostatně. Především musíme připravit novou generaci odborníků, neboť komerční výroba fúzní elektřiny z hlediska doby potřebné na jejich výchovu začne brzy, nicméně nepředpokládám, že to bude dříve než za 20 až 25 let.“
Mezinárodní tokamak ITER se začal stavět letos ve Francii. Bude prvním zařízením, ve kterém bude fúze lehkých jader uvolňovat více energie, než kolik bude potřeba na udržení fúzní reakce. Předpokládá se, že ke komerční elektrárně povede ještě jeden stupeň: DEMO, demonstrační fúzní reaktor, který už bude zkušebně vyrábět elektřinu. Komerční fúzní elektřina by se měla objevit okolo roku 2050.
Rusové ale nyní tvrdí, že fúzní elektřina může být v síti mnohem dříve - ne za 50, ale za 30 let! Jaký poměr fantazie a racionální úvahy obsahují tvrzení J. Velichova?
Řekněme nejprve, že není v oboru neznámý. Inicioval projekt ITER a nyní působí jako ředitel Ruského výzkumného centra Kurčatovova ústavu (bývalého Ústavu atomové energie), kterážto organizace stála v čele fúzního výzkumu už desítky let.
Právě mnozí vědci z této organizace se podíleli na zrodu současného nejúspěšnějšího modelu fúzního zařízení, tzv. tokamaku (na jehož principu je založen i mezinárodní ITER). Tento mezinárodně používaný výraz je ruská zkratka.
Rusové od samého počátku koketovali se světovou špičkou fúzního výzkumu, aby v roce 1968 převzali její vedení a byli i zakládajícími členy projektu ITER, spolu s Japonci, Američany a Evropany.
Pro ITER dnes vyvíjejí prvky stěny reaktoru, speciální způsob generace elektrického proudu v plazmatu a některá měřicí zařízení. V době perestrojky nebyly peníze, a tak ruský fúzní výzkum doslova lapal po dechu.
Rusko tak nikdy nespustilo velké experimentální T-15, které mělo na úrovni evropského JET, japonského JT60-U či amerického tokamaku TFTR (dnes rozebraného). Udržovalo při životě tokamak T-10, spuštěný v roce 1975. Základní fúzní přístrojový a personální potenciál má Rusko i přes tristní podmínky v minulosti dobrý.
Fúzní výzkum je velmi drahá záležitost. Stavba mezinárodního tokamaku ITER bude stát pět miliard euro a o málo více spolkne jeho dvacetiletý provoz. Právě nedostatek rublů, který nedovolil pokračovat Rusku ve fúzním výzkumu, jak vědci chtěli a tradice velela.
Zdá se ovšem, že nejhorší krize byla překonána. Vláda 16. srpna přijala „Hlavní směry vývoje fúzního průmyslu do roku 2015 a později“ a uložila Federální agentuře pro jadernou energii, aby připravila dokument ke schválení.
Program navrhuje výlohy ve výši 20 miliard dolarů a bude rozdělen do tří etap. V první etapě trvající od roku 2009 do 2015 se předpokládá modernizace zařízení vyrobených v dobách SSSR a výchova nové generace odborníků, to vše za 1,7 miliardy dolarů. Druhá etapa, vymezená roky 2016 a 2031, je věnována vývoji a zkouškám fúzních materiálů a třetí etapa začínající rokem 2031 počítá s návrhem a stavbou komerční fúzní elektrárny.
Zdá se, že Velichovova slova nejsou jen plácnutím do vody. Dost možná byly odstartovány nové závody, alespoň pokud bude platit historická paralela: vůbec první státní plán výzkumu fúze má datum květen 1951, druhý je z července téhož roku. První vznikl v SSSR, druhý v USA.
O autorovi| MILAN ŘÍPA, Autor je fyzik
