Před třemi lety se odehrálo drama, jehož aktéry byly Rusko, Ukrajina a dodávky plynu do Evropy. A teď to tu máme zase. Ruský monopolní dodavatel Gazprom přerušil na Nový rok dodávky plynu na Ukrajinu, údajně kvůli nezaplaceným účtům, a 7. ledna už přes Ukrajinu neproudil žádný plyn do Evropské unie. Vzhledem k tomu, že Evropská unie pokrývá čtvrtinu své spotřeby zemního plynu dodávkami z Ruska a osmdesát procent tohoto plynu se na západ dopravuje ukrajinskými plynovody, byla to vážná věc.
Některé velké státy Evropské unie vlastní strategické rezervy plynu, které jim vystačí na týdny, nebo dokonce na několik měsíců, ovšem v Bulharsku se už hovořilo o opětovném zprovoznění kontroverzní jaderné elektrárny, než plyn dojde úplně a všichni začnou mrznout.
Na plynu z Gazpromu jsou nejvíc závislé bývalé sovětské satelity, protože právě tak fungovaly plynovody za sovětské éry.
Pokračování na straně 10
Rusko, Ukrajina a plyn: hádka...
Dokončení ze strany 1
Některým z nich dojde plyn velmi rychle, pokud se s nimi západoevropské členské státy EU nepodělí o své strategické rezervy. A Turecko (které není členem EU) se obrátilo s prosbou o nahrazení chybějícího ruského plynu na Írán.
Jenomže to vůbec není ruský plyn: většina ho pochází ze středoasijského Turkmenistánu. A spor mezi Ruskem a Ukrajinou není běžný obchodní spor (jak obě strany tvrdí) ani žádný ruský strategický krok (jak tvrdí ti, kdo věří v novou studenou válku). Je to hádka zlodějů.
Vzhledem k tomu, že se jedná o turkmenský plyn, člověk by čekal, že Turkmeni jej budou prodávat přímo evropským státům a že Rusku a Ukrajině budou platit poplatky za dopravu plynu jejich plynovody na západ. Místo toho si ovšem Gazprom dlouhodobě zajistil práva na turkmenský plyn tím, že se uvolil Turkmenistánu zaplatit údajně 340 dolarů za tisíc krychlových metrů – což je téměř dvojnásobek částky 179,50 dolaru za 1000 krychlových metrů, kterou prý v roce 2008 zaplatila Ukrajina.
Ve skutečnosti jde tedy o obchodní problém, kolik Ukrajina zaplatí za dovoz plynu v roce 2009. Podobně jako ostatní bývalé sovětské državy, i Ukrajina stále získává plyn za cenu podstatně nižší, než je tržní cena. Každoročně dochází k handrkování a vyjednávání, neboť Rusové se snaží zvýšit cenu pro tyto země směrem k sazbě, kterou účtují svým zákazníkům ve střední a západní Evropě.
Doba je zlá všude (od září spadly akcie Gazpromu o 76 procent) a Rusko ty peníze nutně potřebuje, takže na zvýšení ceny plynu pro dotované bývalé sovětské zákazníky tlačí víc než obvykle. To ale nezpůsobilo přerušení dodávky plynu na Ukrajinu, k němuž došlo 1. ledna, ani přerušení dodávek všem dalším evropským odběratelům o týden později. Důvodem výpadku je pravděpodobně nejasný vnitřní boj o rozdělení kořisti.
A teď pozor!
Gazprom je neprůhledná organizace. V jejím představenstvu a řídícím výboru sedí mnozí přední ruští politici. Je to ovšem pořád ještě zářný příklad transparentnosti ve srovnání se společností RosUkrEnergo, dalším zprostředkovatelem v nákupu plynu od Gazpromu a jeho prodeje Ukrajině (přičemž toto zprostředkování je zjevně zbytečné). Tato organizace vznikla po rusko-ukrajinském sporu o plyn v roce 2006, patrně na naléhání Gazpromu. Polovinu společnosti RosUkrEnergo vlastní Gazprom a druhou polovinu ukrajinští podnikatelé, kteří zatvrzele odmítají zveřejnit svou totožnost. K přerušení dodávek plynu na Ukrajinu údajně došlo proto, že ukrajinská vláda zaplatila koncem roku společnosti RosUkrEnergo neuhrazenou fakturu za plyn ve výši 1,5 miliardy dolarů, ale peníze se zatím na účtu Gazpromu neobjevily – a pravděpodobně hlavně proto, že Ukrajina odmítla zaplatit dalších 615 milionů dolarů na pokutách za pozdní platbu.
A teď pozor. Ukrajina možná byla technicky vzato měsíc v prodlení s platbou účtu (a možná ne), kdo ale kdy slyšel o čtyřicetiprocentní pokutě za měsíční prodlení s platbou? Do očí bijící absence podrobností o této „pokutě“ posiluje podezření, že zmíněná částka jsou ve skutečnosti peníze shrábnuté za prodeje prodejů Gazpromu společnosti RosUkrEnergo a dál na Ukrajinu, o které se nyní hádají ruští a ukrajinští příjemci tohoto hezkého podfuku.
Mezi zloděje budou jistě patřit vysoce postavení lidé v Kremlu i ve vládě ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka, takže je snadné pochopit, proč spor eskaloval do mezistátní konfrontace, v níž Rusko obviňuje Ukrajinu z krádeže plynu a Kyjev obviňuje Moskvu ze zavření kohoutků pro celou Evropu. A Evropská unie s tím nemůže dělat o moc víc než čekat, až se zloději dohodnou.
Tato epizoda posílí v představitelích Evropské unie přesvědčení, že je nemoudré udržovat těžkou závislost na plynu, který proudí z Ruska a Ukrajiny. Ne tak proto, že by se báli návratu Josefa Stalina, jako spíš proto, že neradi jednají s partou mafiánů. Krátkodobé alternativní zdroje plynu jsou ovšem velmi omezené. Dlouhodobě je pro Evropu řešením přestat se spalováním fosilních paliv pro účely zásobování energií, ale k tomu ještě dost dlouho nedojde.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Gwynne Dyer, novinář působící v Londýně
