MOSKVA/PRAHA Konflikt o Jižní Osetii, který nedávno vyvolal válku mezi Ruskem a Gruzií, už dnes někteří ruští politologové nazývají „první kostkou ve hře domino“. Uznání Jižní Osetie a Abcházie Moskvou totiž posílilo separatistické tendence nejen v rámci Společenství nezávislých států, ale i v Rusku samém. „Když oni, tak proč ne my,“ ozývá se z Tatarstánu, severokavkazského Ingušska i z Baškortostánu, který se může chlubit bohatými zásobami zemního plynu.
Ruská republika Tatarstán, která kromě Ruska nesdílí hranice s žádným jiným státem, je už dávným uchazečem o co největší míru samostatnosti. Podle expertů je z hospodářského hlediska připravena na nezávislost mnohem lépe než Jižní Osetie. Velké míry autonomie dosáhla už počátkem 90. let, těší se politické stabilitě, přízni investorů i slušným zásobám ropy. Toho využívají aktivisté z Tatarského občanského centra. Ve svém nejnovějším prohlášení chytře poděkovali Rusku za to, že poprvé v novodobé historii dokázalo uznat nezávislost určitého státu na žádost občanů. Zároveň vyjádřili naději, že teď je na řadě Tatarstán. Hnutí za nezávislost Tatarstánu však už koncem 90. let velmi ochablo. Přesto se opozice v posledních dnech začala ozývat mnohem hlasitěji než v minulých deseti letech. „Rusko ztratilo morální právo nás neuznat jako samostatný stát,“ prohlašuje Rašit Achmetov, šéfredaktor opozičního listu Hvězda Povolží.
Po uznání gruzínských enkláv Jižní Osetie a Abcházie Kremlem se poměrně překvapivě ozvala také ruská republika Baškirsko. Na jejím území se nacházejí bohatá naleziště plynu, což sice podporuje šance separatistů na ekonomickou nezávislost, ale na druhou stranu to republiku velmi pevně spojuje s ruskou infrastrukturou a energetickým průmyslem.
Etnických Baškirů žije navíc v této republice jen 30 procent -zbytek obyvatelstva tvoří Rusové a další národy bývalého SSSR. Přesto politická nacionalistická organizace Kuk Bure vydala nedávno prohlášení, ve kterém obviňuje Moskvu z používání dvojích měřítek. Zatímco prý cizí separatisty, jako jsou Abchazové a Osetinci, podporuje a brání, vlastním národům, tedy Baškirům, prý Kreml neumožní ani výuku ve vlastním jazyce.
Přiznává to i Moskva I ruská vláda přiznává, že separatismus v Rusku existuje. Podle Dmitrije Peskova, tiskového mluvčího ruského premiéra Vladimira Putina, v zemi „fungují separatistická hnutí, extremistické elementy, především na severním Kavkaze, ovšem jsou zcela bezvýznamné“.
Skutečně, v republikách jako Dagestán, Ingušsko, Karačajevskočerkeská republika, Balkarskokabardinská republika či Adygea se nacionalističtí předáci po nástupu Putina rozprchli do zahraničí. Dosažení nezávislosti těchto kavkazských republik je podle nich stále „v rovině snění“. Výjimkou je Ingušsko a Dagestán, kde nacionalisté pokračují v ozbrojeném odboji. Jedinou ruskou republikou, které se podařilo na určitou dobu získat faktickou nezávislost, bylo Čečensko. Po krvavé válce v 90. letech čečenští separatisté vytlačili ze svého území ruskou armádu a do roku 1999 existovali více méně nezávisle na Moskvě. Po nástupu Putina k moci Moskva tvrdě vrátila Čečence pod svou kontrolu, což bylo výstrahou všem ostatním.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
