Na základě historických záznamů o úrodě, hladomorech a dalších událostech roku následujícího po erupci sopky se autoři studie domnívají, že rok 1601 byl rokem klimatických změn. Letokruhy stromů vypovídají, že to byl nejchladnější rok na severní polokouli za šest století – patrně kvůli ochlazení způsobenému částicemi síry v ovzduší.
V Rusku propukl hladomor, ve Švédsku množství sněhu vyvolalo rekordní záplavy a neúrodu. Ve Francii dozrálo pozdě víno. Japonské jezero Suwa zamrzlo dříve než v jiných letech. Lodě plující z Mexika na Filipíny zvládly cestu rychleji, zřejmě díky pozměněným vzdušným proudům.
Mnohé z těchto jevů bývají považovány za důsledek staletí trvající tzv. „malé doby ledové,“ ale možná bychom je měli připsat spíš na vrub Huyanaputině, myslí si Verosub.
