I když opozice tvrdí, že podzim v Rusku bude „horký“ a že napětí ve společnosti roste, experti tento týden odhalili opačné tendence: člověk a moc jsou od sebe nyní velice daleko a navzájem se o sebe nezajímají. Rusové zkrátka už nevěří, že by jakákoliv občanská aktivita pomohla cokoliv vyřešit. Ti, kteří se nechtějí se svou pasivní rolí smířit, Rusko opouštějí. Ze statistik vyplývá, že emigrace v posledních letech odpovídá období po Velké říjnové socialistické revoluci. Tehdy před bolševiky na Západ uteklo milion 250 tisíc Rusů. „Odjíždějí ti nejvzdělanější, s nejvyšší kvalifikací,“ tvrdí politolog Dmitrij Oreškin. „Elitu národa ztrácíme opět proto, že u nás nevidí pro sebe žádnou budoucnost.“ Právě absence schopných lidí brzdí modernizaci, po které tak touží prezident Dmitrij Medveděv.
Ruská společnost se opět rychle dělí. Vzniká vrstva profesionálních a věčných politiků, kteří stojí na jednom břehu, a na druhém, hodně vzdáleném, jsou obyvatelé země. Podle sociologa Pavla Salina se tito lidé chovají jako děti - rodičům nepomáhají, ale v mnoha záležitostech spoléhají na to, že stát jim pomůže, řekne jim, co dělat dál, finančně je podpoří.
V 80. a 90. letech byli Rusové politicky hyperaktivní. Už ve 2. polovině 90. let ale nastoupilo zklamání - mocnář neudržel na uzdě ty nejagresivnější z celé společnosti. Právě z nich se rekrutovali budoucí ruští oligarchové.
Současný světonázor Rusů prý lze shrnout do výroku: „Žádné revoluce nepotřebujeme, chceme žít v klidu a míru.“ Ve skutečnosti se z voličů stali především za vlády Vladimira Putina „poddaní“.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
