V Gori, posledním větším gruzínském městě před Jižní Osetií, se ještě včera dopoledne začala objevovat nákladní vozidla s tureckými značkami, která převážela zboží. Na ulicích bylo více lidí. Poklidná atmosféra se však kolem poledního radikálně změnila.
Přestože jedním z bodů v přijatém plánu bylo navrácení ruských i gruzínských vojenských sil na pozice před vypuknutím konfliktu, skutečnost je jiná. Z vyvýšeniny před Gori bylo patrné, že na okraji města vzplálo několik požárů, což bylo vzhledem k vyhlášenému příměří zvláštní.
U opuštěné gruzínské vojenské základny v Gori včera stála kolona ruských obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty. U nich a na základně mohlo být až dvě stě vojáků.
„Kde je váš velitel?“ ptá se jeden ze čtyř novinářů, kteří u ruského konvoje zastavili a vystoupili z auta. Voják ukazuje k základně. Další voják u zkroucené brány však žurnalisty zastavuje se slovy, že s velitelem hovořit nemohou.
„Jsme na cestě čtyři dny,“ říká asi pětadvacetiletý rozesmátý voják v kovbojském klobouku, který sedí na jednom z transportérů.
Pokračování na straně 6
Dokončení ze strany 1
„ Normálně jsme rozmístěni u ruskogruzínské hranice v Čečensku,“ vysvětluje potom mladý voják na otázku, odkud přijeli. „Jdeme tam, kam nám řeknou, ale zatím žádné další rozkazy nemáme, tak tu čekáme.“ „Poslal vás sem Saakašvili?“ Další vojáci procházejí základnou a nosí nějaké věci. Pak se z prostoru základny ozve dávka ze samopalu. Těžko říct, co se stalo, ale nejspíš šlo jenom o zábavu. Oba vojáci souhlasí s tím, aby je kameraman nafilmoval. Jakmile však kameraman vytáhne z auta kameru, objeví se jiný voják, který důrazně opakuje: „Filmovat nás nesmíte!“ Pak přijde k jednomu z novinářů, zatahá ho za průkazku, kterou má zavěšenou na krku, a dívá se na ni. „Odkud jste?“ Když se dozví, že z Čech, tak dodá: „Pozval vás Saakašvili (gruzínský prezident, pozn. LN), co?“ Ujišťování, že nikoli, jej neuspokojuje a nepřestává škubat za průkazku. Neutrální až přátelská atmosféra se tak rázem mění. Je na čase odjet. Řidič novinářů otáčí vozidlo a všichni odjíždějí. Zbývá dodat, že Moskva po celou dobu dementovala zprávy, že by v Gori byly nějaké ruské jednotky. O tři čtyři kilometry dál, kousek od Stalinova náměstí v centru Gori, stojí moderně vypadající gruzínská vojenská nemocnice. Na parkovišti jsou sanitky, lékaři a ošetřující personál a také tři terénní vozy Mezinárodního červeného kříže a organizace Lékaři bez hranic. Před nemocnicí visí na stožárech gruzínská vlajka a zástava Evropské unie. Uvnitř je vidět fotografie prezidenta Saakašviliho, pravděpodobně ze slavnostního otevření nemocnice. „Tady neprobíhá evakuace, pouze odhadujeme situaci,“ říká Michele Krucková z Červeného kříže. Nicméně v nemocnici už nejsou žádní pacienti a zbývá jen asi dvacet doktorů. Jeden z nich, David Gviniašvili pracoval v nemocnici po dobu krize. „Během války zde bylo ošetřeno asi tisíc zraněných, většina z nich byli vojáci, zbytek civilisté,“ říká lékař. „Posledního zraněného jsme měli včera po poledni. Dnes nepřivezli nikoho.“ Personál se v parčíku u parkoviště o čemsi dohaduje. A pak padne rozhodnutí - pod doprovodem Červeného kříže opustí nemocnici. Jeden lékařů jde ke stožáru s gruzínskou vlajkou a začne ji stahovat. Nemůže ji sundat, a tak křikne na svého kolegu, aby přinesl nůžky. Pak vlajku složí a nese k jednomu z vozidel na prostranství před nemocnicí. Za pár minut se z ničeho nic ozve střelba. Všichni zrychlí, naskáčou do vozidel a co nejrychleji odjíždějí. Vlajka EU zůstává na stožáru. Z Gori všichni prchají pryč Město se vylidňuje a kdo má ještě auto, ujíždí pryč. Lidé, kteří nemohou odejít, se skrývají. Z Gori se opět stává město duchů. Podle informací několika na sobě nezávislých očitých svědků do města vstoupily polovojenské jednotky z Jižní Osetie a Čečenska. Už dopoledne jejich příslušníci zadrželi několik novinářů, okradli je o všechno a pak je poslali pryč. Město tak od brzkého odpoledne patřilo jim.
O autorovi| František Šulc, zvláštní zpravodaj LN v Gruzii
