Právě tyto faktory přitahují k závodům Red Bull Air Race davy fanoušků, ale zároveň z nich dělají jeden z nejnebezpečnějších sportů, při kterém je otázka bezpečnosti na prvním místě.
„V televizi to vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti je to hodně nebezpečné,“ potvrzuje komentátor České televize Jiří Hölzel. „Riziko je obrovské, ale zatím se nikdy nic nestalo. I když k tomu bylo už párkrát docela blízko.“
Třeba předloni v americkém Monument Valley Steve Jones trefil křídlem pylon tak nešťastně, že ho v jednu chvílí dělilo jen několik desítek centimetrů od země. K tragédii chyběl jen kousek.
„Letos mi nejvíc zatrnulo ve druhém závodě v San Diegu, když se Hannes Arch srazil s pelikánem. Měl kliku, protože kdyby ho trefil do vrtule, byla by to situace zralá nejen na odvoz pelikána, ale i Hannese,“ říká Hölzel.
Zatímco ve formuli 1 si může jezdec urazit kolo, poškodit motor nebo narazit do bariéry z pneumatik a nejspíš se mu nic nestane, v letadle platí jiná pravidla.
Při rychlosti až 370 km/h a pár metrů nad zemí není prostor na chyby. „Piloti letí takovou rychlostí, že za jedinou vteřinu urazí sto metrů,“ připomíná Stano Bajzík, trenér české akrobatické reprezentace a zároveň hlavní rozhodčí Red Bull Air Race.
Jak zabránit tomu, aby se ze závodů nestal hazard se zdravím?
Bajzík a spol. například omezují rychlost, maximální přetížení, trestají překročení bezpečnostní zóny, která odděluje dráhu od diváků, nebo nepovolený náklon při průletu bránami.
„Cílem je snižovat rychlost, protože ta letadla by jinak letěla rychleji. Ale se vzrůstající rychlostí stoupá i riziko,“ říká Bajzík.
Dalším opatřením je pečlivý výběr pilotů. V akrobatickém speciálu například musejí mít odlétáno tisíc hodin. „Nebezpečný není závod, ale lidé, kteří dělají něco, na co nemají. Proto nejvíc lidí neumírá na závodech, ale při leteckých dnech,“ dodává Bajzík.
***
„Cílem je snižovat rychlost, protože se vzrůstající rychlostí stoupá i riziko,“ říká Bajzík.
