Rychlý pochod na východě

Automobilisté předních čar dosáhli po rychlých pochodech město Walk. Ve Walku se shromáždilo mnoho set ruských vojínů, kteří nechtěli již snášeti útrapy ústupu a lhostejně očekávali Němce. 200 mužů, kteří na nádraží plenili ohromné zásoby, bylo rozehnáno útokem husarů, při čemž mnoho nepřátel zajato, 500 rakousko-uherských a 100 německých válečných zajatců bylo osvobozeno a bylo jich hned použito pro bezpečnostní službu proti množství ukrytých rudých gardistů. Obyvatelstvo přicházelo Němcům vstříc děkujíc se slzami v očích za osvobození z největší tísně. Bolševici odvlekli také z Walku mnoho set německých a lotyšských obyvatel. Z osob, které byly deportovány z Volmaru, bylo 20 puštěno do lesa a pak postříleno jako zajíci. Unikli dva Lotyši, mezi nimi i farář, kteří se stavěli mrtvými. Kažodenní pohled na bídu obyvatelstva a na spousty, žene německé vojsko, které nedbá nejtěžších útrap, k největšímu spěchu. Nezná dnů odpočinku. Pochody 50 až 80 km při zasněžených silnicích a 14stupňovém mrazu jsou na denním pořádku. Červená garda organisovala soustavnou válku rot pro nové hrůzy obyvatelstva. Přepadání a zločinů zvířecké surovosti přibývá. Každé město, každá vesnice, každá samota prosí Němce o pomoc. Není možno pomoci všem současně. Země utrpěla tolik, že bude potřebí ještě dlouhé doby spořádané správy, aby byly obnoveny normální poměry. Němci postupují chvatným tempem za nejtěžších poměrů neúnavně ku předu. Ruští důstojníci sdělují, že aby byl postup Němců zadržen a aby bylo umožněno tvoření červené armády, byl jmenován místo Krylenka generalisimem a diktátorem Brujevič, který vyhlásil válku do krajnosti.