Češi by se mohli u Norů lecčemu přiučit, například podpoře literatury, říká překladatelka a čerstvá držitelka Rytířského řádu Norského království Jarka Vrbová.
* LN Norský král Harald V. vás právě pasoval na rytířku. Jste sběratelka ocenění, nebo je pro vás něco takového novinka?
Jde o řád založený králem Olavem V., jímž hlava Norského království oceňuje norské a cizí státní příslušníky, kteří se zasloužili o zájmy Norska v cizině, v mém případě o zájmy kulturní. Rytířský titul bohužel nezahrnuje meč na mýcení nepravostí, ba ani píď norské země, kde by člověk mohl spočinout a v klidu překládat. Nejsem v žádném případě sběratelkou ocenění, ale samozřejmě neskrývám, že mi udělalo velkou radost.
* LN Lze tedy říct, že si Norové překladatelů své literatury váží?
Myslím, že ano. A nejen to, oni to dávají najevo i oficiálně. Založili agenturu Norla, která velmi štědře podporuje norské překlady v cizině, čímž své literatuře samozřejmě hodně pomáhá. V případě „malých“ literatur musí překladatelé sami vyhledávat vhodné knihy k překladu a pak pro ně hledat nakladatele, a jestliže mohou nakladateli (víceméně) slíbit, že Norla knihu podpoří, nakladatelské rozhodnutí to může kladně ovlivnit.
* LN To potvrzují i stránky internetového serveru iLiteratura. Mám pocit, že skandinávští autoři prožívají v Čechách boom. Je to tak?
Než odpovím na otázku, dovolte mi vrátit se ke zmíněnému serveru iLiteratura. Typický příklad toho, že svým rozhodnutím portál nepodpořit daly naše „kulturní“ složky naopak najevo, že literatuře ani naší, ani cizí nijak zvlášť cestičku zametat nehodlají. Myslím, že skandinávská literatura teď opravdu prochází úspěšným obdobím. Vezměme třeba specifický typ skandinávské detektivky (Stieg Larsson) nebo pozoruhodnou a u nás velmi oblíbenou islandskou literaturu. V Norsku se zase literární kolegové netají svou vděčností Josteinu Gaarderovi, že svým úspěšným románem Sofiin svět otevřel dveře i jim. Redaktoři norských nakladatelství si pochvalují, že takový zájem - a samozřejmě nejen v Česku - o překlady norské literatury během svého působení nezaznamenali.
* LN A jak je na tom česká literatura v Norsku? Máte mezi tamními spisovateli spoustu známých. Jsou v jejich povědomí nějací čeští autoři?
To je trochu bolestná otázka. Situace není ani trochu symetrická. V Norsku vyšlo pár, doslova pár překladů z češtiny, samozřejmě například Čapek, pak v posledních letech třeba Hrabal, Seifert a Diviš v překladu našeho krajana Michaela Konůpka. Vsoučasné době se nám ale blýská na časy, protože do překládání české literatury do norštiny se systematicky pouští mladá bohemistka Kristin Kilsti. Literární zájem norských čtenářů však tradičně směřuje do anglosaských zemí nebo k německé literatuře a malé literatury, nemluvě o literaturách střední a východní Evropy, jsou v Norsku víceméně neznámé. A v době železné opony jim všechny naše literatury naprosto splývaly. Snad se situace změní, třeba i proto, že Norové milují Prahu.
* LN A téhle obligátní otázce se nevyhneme - jak jste se k něčemu stále tak poměrně exotickému, totiž k norštině, dostala?
V době zeleného mládí mě okouzlila skandinávská literatura. Ta nádherná hloubka a melancholie, které přitom nevyznívají tragicky. A po maturitě, když jsem zjistila, že na filozofické fakultě v Praze bude otevřen obor norština, jsem věděla, že tohle chci.
* LN Máte uspokojivé podmínky k práci?
Co to znamená? Jestli je dobře zaplacená? Nebo jestli si můžu zajet kdykoli do Norska a ověřit si, co potřebuji, či tam pobýt a načerpat ducha země? V tom případě odpovídám ne. Ale jestli vaše otázka znamená, jestli mám k práci uspokojivé podmínky ve smyslu odhodlání a nadšení, tak odpovídám ano.
* LN Přeložila jste spoustu dětských knih, třeba i Astrid Lindgrenovou. Laik by řekl, že překládat pro děti je možná to nejsnadnější. Je to tak?
V žádném případě. Právě naopak. Dobře napsaný text pro dospělé se překládá mnohem jednodušeji. Text pro děti musí člověk posoudit ze všech stran, aby byl sdělný pro českého dětského čtenáře, a přitom vystihl ducha originálu, pro naše děti cizího.
* LN Po „filozofujícím“ Gaarderovi, dokumentárním Hoemovi, vypravěčském Pettersonovi či třeba klasikovi Akselu Sandemosovi vám teď vyšel překlad v norském kontextu neobvyklé knihy, totiž Bílí negři od Ingvara Ambjornsena - čím je tahle kniha pro vás výjimečná? V Čechách je silná tradice beatnické literatury, patří Ambjornsen do ní?
Nenapadlo by mě označit ho za beatnika, ten pojem přisuzuji spíše americkým autorům, kteří jsou ještě mnohem naštvanější, ale svým způsobem k nim Ambjornsen rozhodně patří. Ostatně bývá tahle kniha přirovnávána ke Kerouacově Na cestě. Zároveň se ale Ambjornsen od beatniků liší i v tom, že nejen nemilosrdně dští na pokryteckou generaci rodičů, v Norsku sešněrovanou kombinací anachronicky protestantské morálky a maloměstské úzkoprsosti, ale snaží se i dobrat toho, proč se on a jemu podobní zákonitě museli ocitnout mimo naoko vzornou a vypíglovanou společnost. A Ambjornsenovi tenhle zájem o všechny „vyděděnce a ztroskotance“ zůstal dodnes, viz třeba jeho další do češtiny přeložený román o autistovi Ellingovi. Autorovy postavy jsou vždycky inteligentní, múzicky nadané osoby, jejichž „chybou“ je, že prostě zkoušejí žít po svém. Ambjornsenovu knihu chápu i jako jakousi zatvrzelou odpověď na jiný norský román o téže generaci, Beatles Larse S. Christensena. V Norsku měl a pořád má neskutečný úspěch a vlastně už teď je jasné, že má co říct i následujícím generacím. Na Beatles odpověděl Ambjornsen v Bílých negrech drsně a nevybíravě, jakoby - obrazně řečeno - hudebním jazykem Rolling Stones. Přeložila jsem obě knihy, protože je považuji za důležité generační výpovědi. A přestože mladí Norové sedmdesátých let měli v mnohém jednodušší život než my, mnohé jsme měli společné.
* LN Takže román o norském undergroundu. Jaký je vztah norských spisovatelů k alkoholu? My jsme země, kde spisovatelé tradičně bývají pitím prosáklí. Hašek, Hrabal, ale i Seifert či Holan rádi psali o lahvích a skleničkách. Lze najít v protestantském a částečně abstinenčním Norsku nějakou paralelu?
Ale ano, norští básníci a spisovatelé moc rádi a hodně pijí. Jenže na rozdíl od těch našich to umějí ještě míň.
