Přibližně od 18. století soupeřila Francie o vliv v celém arabském světě hlavně s Brity. Vše začalo expedicí Napoleona Bonaparta do Egypta v roce 1798. Do první světové války pro oba státy vážného soupeře představovala také Osmanská říše. Ta však nakonec z tohoto konfliktu vyšla v oslabené podobě a vliv na Blízkém východě se začal dělit mezi Brity a Francouze, kteří se ale angažovali hlavně v Sýrii, Libanonu, Alžírsku nebo Tunisku. Naopak z postupně objevovaných nalezišť ropy v oblasti Perského zálivu těžili spíše britští obchodníci. Po druhé světové válce se francouzská koloniální říše začala současně s nárůstem arabského nacionalismu drolit. Symbolem tohoto období byla bolestná ztráta Alžírska.
Francie také hlavně za prezidenta Charlese de Gaulla negativně pociťovala zvětšující se roli, kterou v arabském světě hrály Spojené státy (soupeřily se Sovětským svazem). To si ostatně museli připustit i Britové, jejichž koloniální panství procházelo také úpadkem. Britové se přesto až do 70. let považovali za rádce vládců na území dnešních Spojených arabských emirátů. Po vzniku tohoto státu v roce 1971 se však i jejich vliv oslabil.
