Ruské volby - O tom, že v nedělním hlasování zvítězí Dmitrij Medveděv, v Rusku nikdo nepochybuje
2 dny do volby ruského prezidenta
PETROHRAD I po neděli bude mít Rusko prezidenta z Leningradu, tedy vlastně z Petrohradu, nebo jak zní dnešní oficiální ruský název Sant Petěrburgu. Tedy pokud se jím po Vladimirovi Putinovi stane Dmitrij Medveděv, o čemž si dnes nejen v Rusku nikdo nedovolí pochybovat. V tomto nejevropštějším městě Ruska, založeném v 18. století Rusy milovaným a za všech režimů obdivovaným carem Petrem I., se dnes spojuje carská a komunistická minulost s putinovskou současností. „V noci na 25. října (7. listopadu) 1917 byl Zimní palác - rezidence carů a sídlo poslední vlády buržoazie vzat útokem rudoarmějců a revoluční částí armády a námořnictva,“ píše se na nenápadné bronzové tabuli, která je umístěna na boční stěně paláce. Daleko od zraků stovek tisíc návštěvníků, kteří sem přicházejí zhlédnout obrazy světoznámé Ermitáže. Ani slovo o Leninovi, ani slovo o Velké říjnové socialistické revoluci.
Na petrohradských náměstích a v parcích narazíte na desítky pomníků, ale téměř všechny jsou pomníky carů, šlechticů, generálů. Carská tradice je také tím, co Petrohrad prodává statisícům cizinců, kteří do „Benátek severu“, každoročně zavítají.
„Turistů je tu rok od roku stále víc a víc. Jak by ne, vždyť každý dům je tu historická památka,“ říká taxikář Andrej Nagornij, který jak dodává, nejlepší léta života prožil coby sovětský voják v českých Milovicích. Příznaky tu má turistika stejné jako v Praze. Činžovní domy v historické části Petrohradu se mění na hotely, po městě je spousta obchodů s „carskými suvenýry“ a pokud chce nějaká restaurace, nebo obchod být opravdu nóbl, dá si „carský“ rovnou do názvu.
Imperiální tradice se projevuje i v tom, že na špici budovy admirality, mohutné stavby přímo proti Zimnímu paláci, není žádná pěticípá rudá hvězda (jako třeba na moskevském Kremlu), ale pravoslavný kříž. Ostatně i vlajka ruského námořnictva, bílá s modrými pruhy, je stejná, jako ta, kterou používalo carské loďstvo.
To však neznamená, že byste v Petrohradu nenašli žádné vzpomínky na dobu, kdy se jmenoval Leningrad. I sochy Lenina tu jsou -byť jen na předměstí. Putinovo Rusko totiž s plnou silou obnovilo tradice Sovětského svazu. Hlavně Velké vlastenecké války, v níž Leningrad, který vydržel roky trvající nacistickou blokádu a Hitler ho nikdy nedobyl, patří k „městům hrdinům“.
Zůstaly i některé názvy z doby komunismu, jako například „Náměstí revoluce“ před Moskevským nádražím, kterému vévodí pomník s rudou hvězdou na špici. Rudá hvězda je v Putinově Rusku znovuzrozeným státním symbolem, vždyť ji na svých čepicích mají opět i ruští vojáci. A z petrohradského nádraží, jako za Stalinových dob, vyráží přesně o půlnoci do Moskvy červeně natřený vlak „Rudá střela“. Za zvuků sovětských písní, které se linou z reproduktorů na nádraží.
„Ne, mně to nevadí. Je to součást historie tohoto města. Slavné i neslavné. Já si dokonce myslím, že by se i Velká říjnová socialistická revoluce měla víc připomínat. I tady ve městě,“ říká třicetiletý Viktor Volkov, který prodává knihy v jednom knihkupectví v centru města. „Nejsem žádný komunista, dokonce ani žádný nadšený putinovec. Ale můj otec pořád říká Leningrad místo Petrohrad a já mu rozumím,“ dodává s úsměvem.
V Petrohradu dokonce v posledních měsících vzniklo spontánní hnutí za záchranu některých míst se „sovětskou tradicí“ před dravým novodobým kapitalismem, který by chtěl všude v centru města stavět hotely, banky, rezidenční sídla nebo obchodní pasáže. Jde například o „Dům knihy“ pokládaný v dobách komunismu za meku leningradských intelektuálů, ale i různé menší obchody, kavárny nebo restaurace.
Gazprom vítězí Neblahým symbolem „nové doby“ se má stát mohutný mrakodrap Gazpromu, který by měl vzniknout na okraji historického centra zapsaného od roku 1990 mezi památkami UNESCO. Protestního hnutí petrohradských občanů proti mrakodrapu se nejdříve město zaleklo, ale teď se zdá, že mrakodrap bude nakonec stejně stát. „Mrakodrap bude, Gazprom je tak mocný, že si prosadí, co chce. Taková už je doba,“ smutně konstatuje jeden leningradský mladík. „Vždyť Gazprom to je přece Putin a Medveděv. A ti když chtějí mrakodrap, tak ho budou mít. To je přece jasné.“
O autorovi| LUBOŠ PALATA, (Od zvláštního zpravodaje LN)
