Filip Renč může být spokojený. Jeho nový film Na vlastní nebezpečí ještě nikdo neviděl, a už jsou ho plné noviny. Kdybych se šel na něj do kina podívat, určitě mě bude zajímat, jestli se ozve šepot a šum v momentě, kdy se na plátně v epizodní roli bosenského vojáka se samopalem objeví tajemný Marek Dalík. Pro Dalíka to znamená start ze skrytu lobbistických salonků přímo do showbyznysu. Já bych mu roli do filmu nabídl okamžitě, protože takových řízků tu máme málo.
Tento muž už delší dobu provokuje českou veřejnost tím, že místo aby své vlivové obchody prováděl pěkně potichúčky – jak je v kraji zvykem – takřka s ničím se neskrývá. Ztišeným hlasem o něm kolují historky jak z Kmotra, ve kterých přichází na jednání, oznamuje výši částky, a nenabízí za ni vůbec nic. A další fámy běží od jedné firmy ke druhé a předpovídají mu strašnou, přímo apokalyptickou budoucnost, až padne jeho přítel premiér Topolánek.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Z pohledu antropologa ale každý, kdo má tu možnost, zcela logicky proměňuje svůj symbolický kapitál (přátelství s premiérem) na kapitál finanční. Každá podobná kauza je jen reklamou na jeho schopnost zařizovat věci. Chlapík, který je schopen obstarat většinovou podporu vládě nebo pouhou radou sehnat peníze na film, není rozhodně někdo, s kým by nebylo prospěšné se přátelit. Taková image není k zahození. Než kohout třikrát zakokrhá… Dát Dalíka do titulků nicméně nebyl od Renče šťastný nápad. Bez toho by ona epizodní role fungovala mnohem lépe – její znalost by se šířila šeptandou a vytvářela by hřejivý pocit kruhu zasvěcených. Místo toho je tu skandál komicky připomínající tu část evangelia, kde učedníci zapírají Krista. „Nikdo z Českých drah s panem Dalíkem o konkrétním projektu Filipa Renče nikdy nejednal“, „pan generální ředitel s panem Dalíkem nikdy o ničem nejednal a osobně se vůbec neznají“, „nechci se s vámi bavit“.
To je ale chybná defenzivní strategie. Vždyť přece na sponzoringu není nic špatného. Sponzoruje ČEZ, Budvar i Absolut vodka, všechno to jsou státní podniky a i ty mají právo a povinnost dělat svůj marketing. Natáčením filmů vznikají nová pracovní místa, což český filmařský sektor nyní velmi potřebuje, neboť zahraniční filmové produkce přestávají točit v Česku mezinárodní filmy a přesouvají výrobu tam, kde jim vlády nabídly slevy na daních – především do Maďarska či do Rumunska.
Dobrý poradce se pozná tak, že nejen dá dohromady lidi, ale vymyslí k tomu i dobrý scénář. Právě teď je proto pravá chvíle, aby České dráhy vytáhly kvalitní marketingovou strategii.
Jen lusknu prsty, a už mám pár nápadů: každý divák filmu Na vlastní nebezpečí může dostat poukaz na desetiprocentní slevu na pendolino. Někteří ji využijí. Nebo: každý, kdo přinese útržek vstupenky na onen film a použitým vlakovým lístkem dokáže, že se jel na film podívat vlakem, a ne autobusem či autem, bude zařazen do slosování o večeři s Filipem Renčem. Nebo: zorganizuje se mimořádná premiéra filmu přímo v pendolinu za účasti herců i hereček. Nebo: Renč se stane hlavní tváří kampaně, v níž celebrity doporučují jezdit vlakem, protože to je moderní. Všechny tyto cesty povedou ke zvýšení tržeb Českých drah a poskytují jasnou odpověď na otázku, jaký byl marketingový důvod investice do sponzoringu filmu.
Silná reakce šéfů ČSSD Paroubka a Ratha na tiskové konferenci („korupční praktiky premiérova nejbližšího okolí“, „Renčovy volební klipy čtvrté cenové skupiny“) jen potvrzují, že oba pánové už dlouho nepřišli s nějakou vlastní koncepcí, ale jen se chytají každé kraviny, co se objeví v médiích.
Chtělo by to trochu nadhledu. Tak například v Lamperově přehledu událostí minulého týdne na předposlední straně aktuálního Respektu je možno se dočíst, že za 20 milionů let se obrovský vodíkový mrak přiblíží do oblasti Mléčné dráhy. Kde v té době budeme my, filmy Filipa Renče a České dráhy?
O autorovi| Jakub Horák, producent a manažer
