V reklamě se traduje: „Když nevíš, čím zaujmout, použij poodhalenou slečnu či dítě.“ Politici mají volbu jasnou: v předvolebních kláních sázejí na děti a rodinnou kartu.
PRAHA Když se před dvanácti lety tehdejší lídr ODS Václav Klaus objevil se svým vnukem na titulní straně časopisu Xantypa a billboardech s obálkou magazínu, vzbudilo to vlnu nevole u jeho rivalů. Soupeři mu vyčítali hned dvě věci: že obchází zákaz billboardové kampaně, na kterém se parlamentní strany domluvily, a že pro zlepšení svého politického kreditu zneužívá dětskou tvář. Volby nade vše Lovení voličů na dětský úsměv se v Česku postupně stalo jakýmsi „sportem“ politiků. Vzorovým příkladem může být situace z před dvou let, kdy za zvolení lidoveckého kandidáta Johna Boka do Senátu lobboval na předvolebních plakátech jeho tříletý vnuk Šimon. „Není to etické,“ zlobil se tehdy odborník na slušné chování Ladislav Špaček.
O dva roky později je zřejmé, že trend, kdy čeští politici své blízké vtahují do veřejných kampaní, sílí. Posledním důkazem je spor, který se kvůli dětské kartě rozhořel na severu Čech: lídr kandidátky zelených Martin Bursík se opřel do Jiřího Paroubka, že od něj opsal kampaň, když se v kraji objevily billboardy, na nichž pod heslem „Naplňme sny našich dětí“ pózuje Jiří Paroubek se svou manželkou Petrou a několikaměsíční dcerkou Margaritou. „Nemám pochyb, že Jiří Paroubek reagoval na naši kampaň. Když shodí občanští demokraté Topolánka, jsou schopni za dva dny udělat billboardy s Nečasem, mají na to kapacity a peníze,“ zlobí se Bursík. Paroubek takové nařčení odmítl.
Za využití dětí už dnes odsuzuje politiky jen málokdo. „To, že se pracuje s dětmi, je nyní jedna ze základních povinných výbav kampaně,“ míní naopak politolog Jan Bureš.
A s veřejným angažmá dětí nemají potíž ani psychologové. Na žádná životní traumata jim v politice činní rodiče nezakládají. „Úplně malé děti účast v reklamě nijak ovlivnit nemůže a nemůže jim to způsobit ani žádnou újmu,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. „U starších je pak otázka, jak zareaguje jejich okolí. Protože jde ale většinou o případy, kdy se o popularitě rodiče ví, pak potíže nebývají,“ dodává.
Etický problém by mohl podle odborníků vzniknout snad jen v extrémních situacích. Třeba když by politik své potomky k vystupování nutil. „Dovedu si představit, že by agresivní otec donutil třeba adolescenta, který by to za nic na světě nechtěl a musel by ze strachu, tam bych to považoval za vysoce neetické,“ říká další z řad psychologických expertů Slavomil Hubálek.
Děti zabírají Marketingoví experti ve službách politických stran počítají s tím, že jejich kandidátovi dokáže zajistit hlasy voličů právě dětský úsměv. A praxe jim dává za pravdu. „Když nevíš co, dej tam poodhalenou slečnu nebo dítě, to funguje,“ zdůvodňuje motivaci politiků „otřepanou“ reklamní poučkou marketingový specialista z Fakulty sociálních věd UK Pavel Dolanský.
***
Kampaň s dětmi pohledem Martina Bursíka a Jiřího Paroubka „Kampaň Jiřího Paroubka a jeho rodiny vznikla mimo původní plán ČSSD a velmi narychlo poté, co odstartovala kampaň v kraji Strana zelených, jejímž jsem lídrem. Jiří Paroubek reaguje na naši kampaň, která pracuje s dětmi. Dovoluji si však upozornit na podstatný rozdíl motivací pro tak závažné rozhodnutí, jakým je zapojení dětí do politického boje. Strana zelených a já vycházíme z toho, že je v kraji budoucnost dětí vážně ohrožena. Na zakladě alarmujících výsledků výzkumu vlivu jemného polétavého prachu a polyaromatických uhlovodíků na zdravotni stav obyvatel Ústeckého kraje a zejména dětí jsme se rozhodli vyfotografovat na billboardu spolu se mnou právě NAŠE děti...“ Úryvek z Bursíkova textu zaslaného redakci LN „Já myslím, že Martin Bursík, jestli už nemá lepší nápad než tenhle, tak je mi ho líto... Ale já jsem to řekl (o použití snímku s potomkem) už dávno na tiskové konferenci. V té době, kdy se mě ptali, proč jsme dali dánské figuranty na náš billboard, což u jiných politických stran nevadí, tak jsem řekl, že tam přijde na naše billboardy naše rodina. Takže kdo mě poslouchal, tak už byl o tom informován zhruba v té době, kdy se o tom psalo.“ Reakce Jiřího Paroubka na Bursíkovu kritiku
Sázka na děti
* Jako jeden z prvních využil dětský motiv v předvolební kampani prezident a tehdejší předseda ODS Václav Klaus, který se v roce 1998 nechal vyobrazit na titulní straně společenského měsíčníku Xantypa se svým vnukem Vojtěchem. Snímek se pak objevil i na velkoplošných poutačích, které anoncovaly zmíněné číslo časopisu.
* Pohoršení vzbudilo angažování teprve tříletého Šimona, syna Kristýny Liškové Bokové a herce Pavla Lišky, jenž na billboardech před dvěma roky lobboval za zvolení svého dědy, bývalého disidenta Johna Boka, do Senátu. „Není to etické,“ zlobil se odborník na etiketu Ladislav Špaček.
* Na rodinnou kartu vsadil před volbami v roce 2006 tehdejší lídr ODS Mirek Topolánek. Soudržnost měla demonstrovat kompletní pětičlenná rodina, v čele s usmívající se manželkou Pavlou. Topolánek v té době již docházel za milenkou ze sněmovních lavic Lucií Talmanovou.
* Posledním případem, kdy politici sázejí na děti, je marketingová kampaň rivalů z Ústeckého kraje. Drobotinu umístil na billboardy lídr ČSSD Jiří Paroubek i kandidát za Stranu zelených Martin Bursík. Ten však zdůrazňuje, že motivaci pro takový krok měl každý jinou.
„Když nevíš co, dej tam poodhalenou slečnu nebo dítě,“ tvrdí marketingová poučka.
