Zelení prožívají svoji stranickou pubertu, kterou mohou ukončit až příští parlamentní volby
Česká republika má jeden politický unikát. Tím jsou zelení, první strana tohoto druhu, která se ve střední Evropě dostala nejen do parlamentu, ale dokonce do vlády.
Například v Rakousku, kde se ekologická posedlost stala jedním z charakteristických rysů národní povahy, jsou Zelení sice vlivnou a váženou stranou, ale dostat se do vídeňské vlády se jim nikdy nepovedlo. O postavení ekologických stran ve visegrádských zemích, kde se vyskytují pouze mezi politickým planktonem, už ani nemluvě.
Za svůj volební úspěch i za to, že se mohli stát zelení součástí reformní vládní koalice, vděčí strana tomu, že přestala být klasickou protestní, pacifistickou a ekologicky fundamentalistickou stranou. Nebo se tak alespoň před posledními parlamentními volbami přestala jevit. Její volební úspěch byl především, či dokonce pouze, možný díky tomu, že se zelení stali také stranou Václava Havla a lidí, kteří byli s bývalým prezidentem spojeni a spojováni.
Martin Bursík, přestože měl za sebou minulost ministra životního prostředí a může o sobě právem hovořit jako o odborníkovi na ekologii, nikdy klasickým „zeleným“ politikem nebyl. Byl představitelem liberální, velmi proevropské skupiny českých politiků, kteří svoji stranickou základnu ztratili úpadkem Občanského fóra a mocenské zázemí odchodem Václava Havla z Pražského hradu.
Martin Bursík nemusel ve vládě prodělávat podobný přerod, jakým prošel před převzetím vládní odpovědnosti bývalý ministr zahraničí a šéf německých Zelených Joschka Fischer – dříve revoluční radikál.
Bursík byl i v minulosti politikem, který je schopen zvládnout koaliční spolupráci i vládní odpovědnost. Jenže na rozdíl od německých Zelených, kteří zráli ke svému vstupu do spolkové vlády účastí ve vládách jednotlivých spolkových zemí, čeští zelení se objevili na českém parlamentním nebi jako kometa. A Martin Bursík a nevelká skupina lidí kolem něj byli politickým roubem, který udělal ze zeleného nedochůdčete plodící strom.
Spojení strany s intelektuálním okolím kolem Havla, které stálo i za důležitou a téměř úspěšnou kandidaturou profesora Jana Švejnara na českého prezidenta, je podmínkou dalšího setrvání zelených mezi volitelnými českými politickými stranami. O tom, že Karel Schwarzenberg je pro zelené z hlediska volitelnosti výhrou v loterii, za kterou by kterákoli jiná politická strana dala kdoví co, ani nemluvě.
Toto politické spojenectví s sebou přináší i určité omezení tradičních „zelených“ schémat. Pro Václava Havla nejsou USA darebáckou zemí a George W. Bush světovým padouchem, jak to vnímá část členské základny a širšího vedení zelených. A americký radar v Brdech je z pohledu Havla českým příspěvkem k bezpečnosti Evropy a přítomnost vojáků USA tou nejlepší bezpečnostní pojistkou, jakou svobodný svět má.
Zelení se však stali parlamentní a vládní stranou jako příliš nedospělá strana, než aby něco takového chápali a byli ochotni ustoupit ze svých pacifisticko-idealistických pozic – podobně jako to udělal Joschka Fischer coby šéf spolkové diplomacie třeba v případě nasazení německé armády v zahraničí. Jenže němečtí Zelení se stali součástí spolkové vlády, protože dospěli. Čeští zelení své dospívání prožívají jako součást vládní koalice.
Politicky nedospělé poslankyně Olga Zubová a Věra Jakubková i širší vedení zelených, v němž kalí vodu extrémními názory Matěj Stropnický a zhrzeností exministryně Dana Kuchtová, k takové stranické pubertě patří.
Bez voleb to nepůjde Martin Bursík musí pracovat s tím, co teď má. Nepomůže mu ani případný mimořádný sjezd strany, kterým ani Jakubkovou, ani Zubovou z jejich nyní klíčových poslaneckých křesel nesesadí, i kdyby on sám nakrásně posílil kontrolu nad stranou. To mohou vyřešit až příští volby, kdy by se už takoví lidé jako Zubová, Jakubková, o Kuchtové nemluvě, neměli na volitelná místa dostat.
Ostatně jinak se zřejmě nevyřeší ani vzpoura skupiny Vlastimila Tlustého v ODS a bez pořádného výprasku ve volbách se lidovci nezbaví Jiřího Čunka. Bursíkova pozice je oproti té Topolánkově, o Čunkově nemluvě, lepší v tom, že on se jako politik bez zelených neztratí. Ale bez něj a bez hávu liberální, odpovědné a umírněné strany, který Bursík (s Havlem v zádech) zeleným dává, tato strana v české parlamentní politice skončí. Nadlouho, ne-li navždy.
***
Němečtí Zelení se stali součástí spolkové vlády, protože dospěli. Čeští zelení své dospívání prožívají jako součást Topolánkovy vládní koalice.
O autorovi| Luboš Palata, redaktor LN e-mail: lubos.palata@lidovky.cz
