Tragédie se odehrála na místě, které má pevné základy ve vzdělanosti, vzájemné spolupráci a inspiraci a které stojí na straně života – na Univerzitě Karlově. Tento násilný, nepochopitelný a neodpustitelný akt stál mnohé životy – pro všechny je to nepředstavitelná ztráta, pro nás má konkrétní obrysy.
Na Lucku budeme vzpomínat a bude mít u nás vždycky svoje místo. Pokaždé když v redakci vešla do dveří, prostor jako by se rozzářil jejím úsměvem, její pozitivní pohled na věci kolem a přístup k životu dokázal rozptýlit chmury i špatné nálady nás všech.
Ke svým pracovním povinnostem přistupovala poctivě, když bylo potřeba, nabídla pomoc – nelze spočítat, kolikrát řekla, že zruší svoje schůzky s kamarádkami a přijde do práce, když se redakce ocitla v úzkých.
Všichni jsme s ní rádi trávili čas – i ten pracovní se pak stal časem přátelským, příjemným. Dokázala mluvit o věcech odborných, ale především o věcech obyčejných, které utváří naše životy.
Neptala se „za kolik“, ale vždycky jen „jak nejlíp a jak správně“.
„Jak nejlíp“ bylo její měřítko jak v tanci, kterému se věnovala, než nastoupila na vysokou školu, tak během studia bohemistiky a později jazyků a komunikace neslyšících.
Lucka odešla velmi mladá, bylo jí 20 let. V jejím světě by se podobná tragédie nikdy nemohla stát, protože její hodnotový systém nebyl nastaven na krutost a smrt, ale na život. Reálný svět tak dostal další trhlinu, kterou bude těžké zacelit.
Vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině a všem blízkým a děkujeme, Luci.
Redakce Lidových novin a serveru Lidovky.cz
