Po odbojné Gruzii teď Rusko staví do latě Moldávii
Tahle událost se ocitla mimo hlavní pozornost médií. Ta včera žila pompézním hlasováním obou sněmoven ruského parlamentu, které tak jednohlasně jako nikdy uznaly nezávislost Jižní Osetie i Abcházie. Nejenže se nikdo neodvážil zvednout ruku proti, nikdo si dokonce nedovolil ani zdržet se. Zastíněna tímto divadlem zazněla z úst ruského prezidenta Dmitrije Medveděva slova o Moldávii. Podobně jako Gruzie, i Moldávie se potýká se separatistickou enklávou - Podněstřím. A včera se najednou Medveděv sešel se svým moldavským protějškem Vladimirem Voroninem a s úsměvem mu řekl, že on šanci má. Tedy že pokud se bude chovat slušně, nebude pošilhávat po NATO, nezapojí se do žádných „civilizovaných“ západních společenství, nebude u sebe pořádat jiná vojenská cvičení než ta, kterých se účastní ruské tanky, tak má šanci nestat se cílem ruské bratrské pomoci.
Medveděv to řekl diplomaticky: konflikt v Podněstří má šanci na vyřešení. Voronin seděl jako zařezaný v parádním, leč tvrdém křesle a přemýšlel, zda ohrožení teritoriální celistvosti země stojí za to zachovat si krapet lidské důstojnosti a říci Medveděvovi, co si o něm Moldávie myslí. Neřekl. A tak má šanci, že Rusko jednou neoznámí světu, že tam zavádí pořádek, a chrání světový mír před moldavskou hrozbou.
Zhruba tak bylo ve včerejším dokumentu přijatém parlamentem zdůvodněno, proč obě sněmovny odhlasovaly nezávislost Jižní Osetie i Abcházie. Je docela dobře možné, že by obě separatistické republiky jednou nezávislosti dosáhly, ale předcházet tomu mělo mezinárodní posouzení a přítomnost nezávislých mezinárodních jednotek ve sporné oblasti a jejím okolí, tak jak po tom volá Gruzie.
Jenže Medveděv po vyhrané válce s Gruzií včera s jistotou vůdce světové atomové velmoci prohlásil o NATO: „Na spolupráci má zájem hlavně aliance, a ne Rusko. Pokud o spolupráci nestojí, nic se neděje... přijmeme jakékoliv řešení, včetně absolutního přerušení spolupráce.“ Moldavský prezident Voronin při pohledu na chabou obrannou reakci Západu asi dlouho neváhal. Kvůli nějakým principům, pravdě a slušnosti se přece nenechá mlátit ruským a stále delším bičem po hlavě.
Čtěte „Abcházie a Osetie...“ na str. 7
