Jedním z důsledků pokračující hypoteční krize v USA je zřejmě i posilování české měny
Česká koruna dosáhla nového rekordního kurzu vůči euru ve výši těsně pod 23 korunami za euro. Znamená to meziroční posílení o 18,3 procenta. Vůči dolaru koruna posílila dokonce o 28,9 procenta, čímž se stala během uplynulých dvanácti měsíců nejsilnější světovou měnou.
Tento famózní vzestup dělá radost zejména českým turistům, kteří si již ve světě nemusejí připadat jako chudí příbuzní. Nyní již lze navštívit italskou restauraci v Římě nebo v Palermu a zaplatit stejně, nebo i méně než v italské restauraci v Praze. Naopak exportéři si stěžují, neboť silná koruna devastuje jejich konkurenční schopnost. Mezi stížnosti patří i konstatování, že je ekonomové včas nevarovali.
Je to pravda: ani ti z českých ekonomů, kteří byli ohledně koruny vždy optimisté, nečekali takto prudký vzestup. Proč? Možná to někoho překvapí, ale ekonomie nemá žádný obecně uznávaný model či teorii pro vysvětlení vývoje měnových kurzů. Obecně se například učí, že kurz měny v zemi s vyšší inflací by měl oslabovat oproti ekonomice s nižší inflací. Česká republika má inflaci vyšší než eurozóna, a přece koruna posiluje vůči euru: je to proto, že teorie inflačního diferenciálu je „slabá“ teorie, jejíž platnost závisí na splnění řady předpokladů, které v praxi neplatí.
Ekonomická teorie nám tedy neřekne, zda je koruna příliš silná, anebo zda jde pouze o dosažení rovnovážného kurzu po dlouhém období relativního podcenění. Jinými slovy, předpovídat kurz koruny na rok dopředu je podobně marné počínání jako hádání, zda napřesrok bude deštivé, či slunečné léto. Nevíme to a ani nikdy vědět nebudeme, protože matematické modely pro oba typy předpovědí nejsou prakticky použitelné.
Jediné, o co se můžeme opřít, jsou velmi hrubé poměrové ukazatele a subjektivní názory ekonomů. Tyto názory jsou ovšem spíše „pocitové“ než exaktní. Když bankovní analytik hovoří o tom, že koruna je nadhodnocená či podhodnocená, vychází spíše ze subjektivních názorů, zkušeností a pocitů než ze složitých modelů. To neznamená, že tyto subjektivní názory jsou špatné. Znamená to, že neexistuje jedna obecně uznávaná pravda.
Mezi hrubé, nicméně aspoň vyčíslitelné ekonomické ukazatele patří úroveň cen a mezd. Začátkem devadesátých let byla úroveň českých mezd zhruba na úrovni jedné dvacetiny až desetiny Západu a na tehdy populární víkendové autobusové zájezdy do Benátek se jezdilo zásadně se zásobou řízků a paštik. Úroveň mezd v posledních letech doháníme: průměrná mzda vyjádřená v eurech vzrostla za poslední čtyři roky o více než 70 procent, uvádí Vladimír Pikora z analytické společnosti Next Finance. Pikora dodává, že situace exportérů není vážná, nýbrž dokonce katastrofální. „Pokud koruna brzy nezkoriguje, ekonomika zažije prudké zpomalení.“
Úroveň mezd signalizuje, že česká ekonomika úspěšně konverguje k západní úrovni, ovšem situace v podnikové sféře poskytuje mnohem méně optimistický signál. Koneckonců, údaje za první čtvrtletí 2008 ukazují, že příliv zahraničních investic meziročně poklesl o 23 procent.
Dlouhodobě neudržitelný sprint Proč tedy koruna nadále posiluje? Pravděpodobně jde o pokračování důsledků americké hypoteční krize. Ta začala téměř přesně před rokem. V červenci 2007 začali mezinárodní investoři spěšně likvidovat různé rizikové spekulativní pozice a stahovat se na méně rizikové trhy. Mezi ně patří i Česká republika, která má dnes zdravé bankovnictví a kde míra rizikových hypoték je velmi nízká. České banky se soustřeďují hlavně na klasické produkty a nebezpečné inovace jako sekuritizované nástroje na bázi substandardních hypoték se zde nevyskytují. Je zřejmé, že i relativní zaostalost může být někdy k užitku.
V blízké budoucnosti se kurz koruny může i zhoršit. Pokud český export opravdu utrpí, bude to signál, že koruna skutečně přestřelila. Kromě toho nezapomínejme, že hlavním motorem růstu české ekonomiky je pokračující mohutná úvěrová expanze. Celkový objem úvěrů u českých bank vzrostl v květnu meziročně o 24,5 procenta. Tempo růstu objemu úvěrů na bydlení mírně zpomaluje, avšak stále dosahuje více než 30 procent meziročně. Úvěry na nebytové nemovitosti rostly téměř 35% tempem.
Takovýto sprint je dlouhodobě neudržitelný. Až české úvěrové lokomotivě jednou dojde pára, nastanou problémy. Uvidíme horší čísla zahraničního obchodu, zvýšení doposud rekordně nízké nezaměstnanosti a zřejmě i oslabení koruny. Tyto starosti však zatím vypadají vzdálené. Užívejme si tedy léta, výhod silné koruny a na dovolené si dopřejme i předkrm, dezert a kávu. Na utahování opasků přijde řada až později - podle subjektivního názoru autora tohoto komentáře.
Předpovídat kurz koruny na rok dopředu je podobně marné jako hádání, zda napřesrok bude deštivé, či slunečné léto. Nevíme to a ani nikdy vědět nebudeme.
O autorovi| Pavel Kohout ředitel pro strategii, Partners e-mail: pavel.kohout@gmail.com
