Inscenovat hry ve sklepním prostoru Rubínu je tak trochu umění nemožného, ale tvůrce tahle tmavá kobka vždy víc inspirovala než svazovala. Také Tomáš Svoboda tu v zábavné zkratce vytvořil charakteristiku několika prostředí od proseckého paneláku přes chatku na břehu přehrady až po stavení s krávou, které obývá operní diva v důchodu. Hlavní hrdina Láďa (Ladislav Hampl), filmový režisér středního věku, nespokojenec a kritýzmajstr vede sám se sebou značně cynický monolog. Jízlivě komentuje situace, v nichž se momentálně ocitá. Začíná v panelákovém bytě na Proseku, kam ho zavál sex s mladou střelenou buddhistkou Janou, která je v podání Markéty Frösslové otravně nadšená a vstřícná. S ní posléze pokračuje do chatičky na břehu Slapského jezera, kde jej také čeká pozoruhodné dobrodružství s hluchou operní divou a její krávou.
Kolečko používá živý jazyk dobře odposlechnutý ze současnosti, vrší kuriózní slovní obraty a příměry, kterým Hamplův Láďa dokáže dát správný akcent. Láďa prostě má komunikační problém s každým včetně sebe a nejvíc s Janou, s níž ovšem zase nemá žádný problém v posteli. Když je pak vyslán pro mléko k operní divě, blok zmizí. Přestože ho stará dáma neslyší, výborně si s ní popovídá a postoupí k sympatiím duší. Zdena Hadrbolcová se jako diva chápavě a graciézně usmívá a přitom nepokrytě a radostně sprosťačí. Vše pak vyvrcholí scénou, v níž Láďa dojí krávu, kterou roztomile hraje Jana Stryková – na bikinách se jí klinklají krabice od mléka s velkými dudlíky.
Není to poprvé, co autor vmontoval do svého textu „komunikující“ zvíře, po bílém pudlu přišla na řadu kráva, opět svým způsobem fungující jako spása zpitomělého lidstva. Kolečkova švanda s jedním otráveným režisérem, buddhistkou, operní divou a krávou je i přes pár zbytečných či spíš dětinských šumů v textu výmluvným obrázkem naší někdy až příliš pomatené současnosti.
HODNOCENÍ LN
*****
Petr Kolečko: Soprán ze
Slapské přehrady
Režie: Tomáš Svoboda
Rubín Praha, premiéra 30. 11.
