Čtvrtek 28. října 2021, Den vzniku samostatného československého státu
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

S nezávislostí polské justice je to jinak

Česko

POLEMIKA

Profesor Přibáň se ve své úvaze, dá-li se jeho článek Zbytečný Klausův útok na Ústavní soud (LN 14. 9.) tak nazvat, pustil do udělování doslova „otcovských“ rad panu prezidentovi. Zároveň podrobil zdrcující kritice stav nezávislosti naší justice a rozsáhle plédoval pro příkladné poměry v justici polské.

Snad jen s jedinou větou pana profesora bych mohl souhlasit, že „Rozhodování Ústavního soudu však nemůže nahrazovat systémovou reformu soudnictví…“. Ano, to skutečně Ústavní soud nemůže, to přísluší jen a jen moci zákonodárné na návrh moci výkonné této země. Oni to soudci Ústavního soudu velice dobře vědí, jenomže v kauze jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců panem prezidentem se některým z nich tato znalost jaksi nehodila. Stejné plénum Ústavního soudu v jiné kauze konstatovalo doslova: „Ústavní soud dodává, že dle jeho názoru se část osob činných v legislativním procesu domnívá, že přijetím zákona č. 298/1990 Sb. nedošlo ke konečnému řešení zmírnění majetkových křivd způsobených církvím a církevním právnickým osobám. Ústavní soud má za to, že je pouze věcí zákonodárce, jak dořeší zmiňované vztahy přijetím dalšího zákona. Kasuistické řešení této otázky formou jednotlivých soudních rozhodnutí v konkrétních případech by bylo natolik aktivistickým řešením, že by ve svých důsledcích vedlo k tomu, že by moc soudní převzala aktivitu, která jinak v rámci dělby moci přísluší pouze moci zákonodárné.“ Jde o stanovisko pléna Ústavního soudu publikované ve sbírce zákonů pod č. 13/2006 Sb. Že by ono „pouze moci zákonodárné“ mohlo mít své ale? A Ústavní soud se v případě ústavy a zákona o soudech a soudcích mohl stát aktivistou, zasluhujícím pochvalu profesora Přibáně?

Vraťme se však k onomu Polsku. Zaujalo mne tvrzení pana profesora: „Zatímco nezávislost polské justice je nezpochybnitelná, obdobně jako například v Maďarsku, kde výkonná moc může do fungování justice zasahovat jen velmi omezeně, u nás jsou dotyčné jmenovací procedury doposud závislé na orgánech ministerstva spravedlnosti a úřadu prezidenta.“

Dne 6. září 2007 pořádala Rada advokátních a právních společností v Evropě (Council of Bars and Law Socities of Europe – CCBE) ve Varšavě „Kulatý stůl“, případně nazvaný „Obrana vlády práva v Polsku“. Ke kulatému stolu se sjeli právníci nejenom z Evropy, ale z celého světa, byli přítomni zástupci celosvětové Mezinárodní asociace advokátních komor (International Bars Association – IBA). A naslouchali polským soudcům, jako je paní Teresa Romer Maria, prezidentka asociace polských soudců Iustitia, anebo pan Stanislav Dabrowski, předseda polské Národní soudní rady. Přítomni byli vysocí funkcionáři Sejmu a Senátu a samozřejmě představitelé polské advokacie a Národní rady rádců právních. Měl jsem tu čest zastupovat zde Českou advokátní komoru a zároveň jsem byl přítomen jak člen Multi-jurisdictional Law Firms Committee CCBE. Informace, kterých se nám od polských kolegů dostávalo, byly zcela opačné, než tvrdí profesor Přibáň. Nejenom polská advokacie a rádcové právní se oprávněně cítí ohroženi ve své nezávislosti, ale stejně mluvili i zástupci soudců. A obdobná zjištění učinili členové společné mise CCBE a IBA, jejíž dvoudenní šetření situace v Polsku „Kulatému stolu“ předcházelo.

Mimo jiné bylo konstatováno, že veškeré novely příslušných zákonů týkající se právních profesí, zahrnujících soudce a státní zástupce, porušují nezávislost těchto profesí. Jde o to, že nová legislativa opravňuje ministerstvo spravedlnosti podstatně zasahovat do působení soudů tím, že mu umožňuje určovat příslušné úkoly a přiřazovat řešení případů konkrétním soudcům. Stejné ministerstvo může zbavit soudce imunity či jej bez jeho souhlasu delegovat k jinému soudu. Jmenuji jenom ty nejkřiklavější záležitosti, situace je velice vážná a je zcela zjevné, že v Polsku dochází soustavně k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Je tedy namístě věřit tezi pana profesora o nezpochybnitelné nezávislosti polské justice? Naštěstí výklad práva není založen na víře, ale především na znalostech a racionální úvaze. A ta mne vede k tomu, že přemýšlím o tom, zda se polská právnická veřejnost obrátí na pana Terryho Davise, generálního tajemníka Rady Evropy, s tím, aby učinil dotaz podle článku 52 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na polskou vládu, aby jako vysoká smluvní strana úmluvy podala vysvětlení o způsobu, jakým její vnitrostátní právo zajišťuje účinné provádění všech ustanovení úmluvy, anebo zda polští právníci požádají výbor ministrů Rady Evropy, aby situaci monitoroval.

Uzavřu společně s Cicerem: „Dicere enim bene nemo potest, nisi qui prudenter intellegit“ (Nemůže dobře mluvit ten, kdo není znalý věci).

***

Je namístě věřit tezi pana profesora Přibáně o nezpochybnitelné nezávislosti polské justice? Naštěstí výklad práva není založen na víře, ale především na znalostech a racionální úvaze.

O autorovi| Aleš Pejchal, advokát

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Mohlo by vás zajímat