Místo děje? Rybník Pilák na kraji Žďáru nad Sázavou, v sobotu vítající účastníky mistrovství republiky v rychlobruslení. Hustá mlha držela u ledu třeskutý mráz, po košťaty vymeteném čtyřsetmetrovém oválu kroužili závodníci a závodnice v přiléhavých kombinézách a na dlouhých nožích.
Po okraji dráhy podupávalo v nepříjemném větru pár desítek lidí; přišli se podívat především na světovou šampionku Martinu Sáblíkovou. Kéž bych měla kožich...
„Kdybych tak mohla závodit v kožichu,“ drkotala zuby dvacetiletá útlá rychlobruslařka, když si před závodem zavazovala tkaničky na svých „rybníkových nožích“.
„Na umělých drahách jezdím na jiných bruslích, tady by se mi totiž určitě poničily,“ vysvětlovala rychlobruslařská královna.
„Stačí třeba jen přejet přes malý klacík a hned se na bruslích udělají zoubky. A ty při závodě nějaké ty setinky zcela jistě připočtou.“
K Sáblíkové se po chvíli nahrnulo lidí trochu víc, než se Piláku líbilo, a led povážlivě zapraskal.
Diváci se nevídaně svižně rozprchli a rychlobruslařská královna, jež drží i světové rekordy, po chvíli připustila: „Trochu jsem se fakt lekla. No, tedy trochu dost... S trenérem jsme ale sílu ledu před pár dny kontrolovali, měl asi deset centimetrů, což by snad mělo stačit,“ mávla rukou.
Zvláštní kolorit šampionátů dokreslovaly i rozpůlené tenisové míčky a uřezané konce zvonů na profukování odpadů u van a umyvadel, které obě dráhy na vymeteném oválu oddělovaly...
Červená cílová čára se mírně klikatila a čas se měřil ručně. Jeden muž průjezd oznamoval mávnutím ruky a trenér Sáblíkové Petr Novák vzápětí zmáčkl stopky.
„Takhle se v Holandsku naposledy závodilo někdy před čtyřiceti lety,“ usmíval se kouč.
„Ale vždyť já jsem hlavně ráda, že se můžu svézt,“ nedělala Sáblíková z kuriózního místa konání šampionátu vědu.
„Během dvou posledních dnů jsem tu natrénovala dobrých 50 kilometrů, což je určitě lepší než nebruslit vůbec.“ Zázemí v nitru auta Vítězné časy ve všech třech závodech sice Sáblíková vybruslila o něco pomalejší než na umělých drahách, což ale mělo svoji logiku.
„Led tady samozřejmě není tak hladký jako v hale a v určitých momentech třeba rýha vede brusli někam jinam, než bych chtěla,“ pokračovala Sáblíková v úsměvném vysvětlování reality.
A když jí při čekání na své starty zimou zfialověly tváře, zamířila se zahřát na břeh do auta. Oblečena do trojích kalhot a pěti bund.
