Jezte ryby, radí odborníci na zdravou výživu a svá doporučení proplétají komplikovanými chemickými názvy, jako je kyselina eikosapentaenová nebo kyselina dokosahexaenová. Někdy se tyto látky pro přehlednost také házejí do jednoho pytle s označením polynenasycené omega3 mastné kyseliny. Jejich vyznavači jim pak familiárně říkají „omega-3“.
Právě kvůli těmto látkám obsaženým v rybím tuku bychom měli zvýšit spotřebu ryb na dvoj- či trojnásobek. Odměnou nám bude zvýšená odolnost vůči kardiovaskulárním chorobám, snížení hladiny cholesterolu v krvi, ochrana před cukrovkou, stařeckou demencí, nádorovými onemocněními a poruchami imunitního systému. Dokonce i děti bychom pak mohli mít o něco chytřejší, protože některé studie dokazují, že „omega-3“ mají pozitivní vliv na vývoj nervového systému plodu.
Rybáři na zvýšenou poptávku po rybách zareagovali a rvou se o co nejhojnější úlovky. Stačili už moře vydrancovat natolik, že množství ulovených mořských ryb od konce 80. let minulého století stagnuje. Více než stovku rybích populací už jsme přivedli ke kolapsu, ale ani to nás od honu na ryby s životadárnými „omega-3“ neodradí. Každoroční licitace zemí Evropské unie o co nejvyšší kvóty pro mořský rybolov jsou toho názornou ukázkou. Podle jedné alarmující studie většinu hospodářsky významných druhů mořských ryb sníme ještě před rokem 2050.
Tým kanadských odborníků vedený Davidem J. A. Jenkinsem z torontské St. Michael’s Hospital se ptá, proč tohle všechno podnikáme. Na otázku „Jaké jsou důkazy o tom, že konzumace ryb s polynenasycenými omega-3 mastnými kyselinami představuje účinnou prevenci chorob?“ odpovídá na stránkách Canadian Medical Association Journal, který patří do šestice nejprestižnějších světových lékařských časopisů. První studie zaměřené na vliv rybích „omega-3“ na lidské zdraví pocházejí z počátku 90. let minulého století. Lékaři při nich sledovali osudy pacientů, kteří se podrobili operativnímu zprůchodnění ucpaných cév na srdci. Zdálo se, že ti, kteří konzumovali více ryb, měli lepší vyhlídky, že nebudou podobnou operaci potřebovat znovu. Nedávno však byly tyto studie podrobeny dodatečné zevrubné analýze. Jako důkaz prospěšnosti „omega-3“ bylo uznáno jen pět z třinácti experimentů. Podle Jenkinse nelze dát ruku do ohně za to, že „omega3“ jsou lékem na nemocné srdce.
Lepší než léčba je zcela jistě prevence. I v této oblasti jsou „omega-3“ oslavovány, ale Jenkins a jeho kolegové toto nadšení nesdílejí. Poukazují na fakt, že skutečně prokázaný preventivní efekt „omega-3“ na kardiovaskulární onemocnění je překvapivě malý. Italští lékaři prokázali snížení rizika o 10 až 15 %. Nedávno provedená rozsáhlá a důkladná studie prokázala jen osmiprocentní snížení. Další studie z Japonska neprokázala, že by zvýšená konzumace „omega-3“ chránila před infarktem. Během jedné studie po zvýšení konzumace „omega-3“ dokonce stoupl u sledovaných osob počet úmrtí.
Jenkins a jeho kolegové „omega-3“ nezatracují. Považují je však přinejlepším pouze za jeden z mnoha faktorů, jež mohou přispět ke snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění. Pokud budeme žít zdravě, nevystavíme se podle Jenkinse zvýšenému riziku onemocnění srdce ani v případě, že se nebudeme cpát rybami.
Pokud označíme důkazy o příznivém vlivu „omega-3“ na srdce a oběhový systém za „slabé“, pak údaje o vlivu těchto mastných kyselin na další onemocnění jsou skutečně nepřesvědčivé. Lékaři zatím nenashromáždili dostatek jednoznačných a přesvědčivých důkazů o tom, že by „omega3“ chránily před rakovinou, cukrovkou, stařeckou demencí, astmatem a dalšími závažnými onemocněními.
Zdraví nastávajících matek a jejich dětí může zvýšená konzumace ryb dokonce ohrozit vzhledem k silnému znečištění moří a nebezpečnému obsahu polychlorovaných bifenylů, dioxinů a těžkých kovů v rybím mase. Z tohoto hlediska hodnotí zdravotníci jako rizikové především velké dravce, jako jsou například tuňáci, mečouni či žraloci.
Pokud by se pozitivní efekty „omega-3“ nakonec přece jen potvrdily, nemuseli bychom kvůli tomu nutně vyjíst moře. Ryby samy tyto mastné kyseliny neprodukují. Získávají je konzumací jednobuněčných mořských řas. Budeme tedy místo ryb lovit ve velkém řasy? Ani to nemusí být zapotřebí. Genoví inženýři už intenzivně pracují na kvasinkách a zemědělských plodinách, které by byly stejně vydatným zdrojem „omega-3“ jako mořské organismy. A tak je docela dobře možné, že si „omega3“ vypěstujeme jednou na polích nebo na zahrádce.
***
GALERIE
Pokoušel jsem se kresbami definovat stabilní vzorec ve zdánlivě chaotických strukturách pohybu několika míst veřejného prostoru. Kresby jsem zrekonstruoval pomocí chůze, procházeje jednotlivé linie s neustálým návratem k počátečnímu bodu. Zacyklenost je definicí určitého řádu, jenž se díky ní po delším pozorování objeví. Výsledný obraz 64 linií v prostoru navozuje dojem chaosu, z kterého po čase vystupuje pravidelná struktura.
Janek Rous
Narozen 1981 v Praze
VŠECHNO JE JINAK Rybáři ve jménu lidského zdraví drancují moře, ale důkazy o příznivém vlivu mastných kyselin „omega-3“ na srdce a oběhový systém jsou slabé. A údaje o jejich preventivním účinku proti dalším onemocněním jsou přesvědčivé ještě míň.
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
