Sám, nebo s léky?

Že silný kuřák přestane kouřit sám od sebe, se opravdu někdy stane. Statisticky jsou to ale jen dva lidé ze sta. S velkou pravděpodobností navíc můžeme předpokládat, že ti dva nebyli nositeli určitých nikotinových receptorů v mozku, které jsou typické pro silně závislé kuřáky. Bohužel, většina silně závislých tento receptor mít bude. Pak se ovšem s kouřením přestává obtížněji. „Když přestal on, můžeš ty taky, nevykládej, že s tím máš problém. Jsi asi nemožnej,“ říkají odpůrci odvykání kouření s jinými pomůckami, než je pevná vůle. Toto nařčení je ale nespravedlivé, protože všichni sami rozhodně přestat nemohou. Je to podobné, jako kdybyste někomu vyčítali, že bez jakékoli pomoci nepřestal brát heroin. Přitom nikotin je dokonce návykovější než heroin. Jestliže bez pomoci přestanou dva ze sta kuřáků, kteří to zkusí, uvěďme druhý extrém, a sice intenzivní léčbu ve specializovaném centru po závislé na tabáku. Budete-li tam docházet pravidelně a alespoň 6 měsíců užívat doporučené léky, nebude po roce kouřit 44 takových pacientů ze sta. A to už je rozdíl. 2 proti 44! Proto byste neměli váhat nejen s návštěvou centra, ale třeba ani s požádáním o radu svého praktického lékaře. Nechcete-li s nikým mluvit přímo, můžete alespoň zavolat na Linku pro odvykání kouření. Má číslo 844 600 500 a je v provozu ve všední dny od 12 do 20 hodin. Za volání na tuto linku zaplatíte místní hovorné.