Bydlím osm let v Pražských Strašnicích a dodnes nevím, jaké k nám jezdí autobusy, vždycky jsem jezdila autem. Teď mám ale čas procházet se tu s kočárkem s naší Jasmínkou a konečně zjišťuji, jak vlastně ta čtvrť vypadá.
Vždycky jdu do všeho naplno. Nevidím žádné hrdinství v tom porodit a hned běžet do práce. Určitě bych se ráda časem k točení vrátila, ale teď jsem stoprocentní matka. Sžila jsem se v takovém podivném propojení s Jasmínkou, když je mi zima, uvědomím si, že to cítím její pocit zimy a podobně. Jsem tu, abych naplňovala její představy o životě. Uvažovala jsem, jestli bychom neměly chodit třeba na plavání s dětmi, ale myslím, že dítě potřebuje hlavně svůj klid. Radši si budeme dvě hodiny prohlížet lístečky v parku, než abych ji nutila plavat, když se jí zrovna nechce.
O volném čase si můžu nechat jen zdát, najdu si pro sebe tak hodinu denně. Můj Martin je kameraman, hodně točí, babičky jsou daleko, tak jsem na všechno dost sama.
Ta změna po porodu byla ohromná. Učím se třeba vařit. Předtím jsme nakupovali ve večerce na rohu nebo u benzínky, do supermarketu jsme chodili tak jednou za půl roku. Vždycky jsme se divili, kolik se tam mezitím objevilo nového zboží. Nebavilo mě vařit. Dnes mi maminka vysvětluje, k čemu se používá koření. Kvůli holčičce si to musím osvojit, i když to byl docela oříšek.
Jsem hodně introvertní člověk. A cítím energii lidí, což mě dost nabourává. Proto nechodím tam, kde je plno. To platí o autobusech a třeba i o kinu. Jsem ráda, že na festivaly s Pusinkami teď jezdí holky, které mi v nich hrály.
I před porodem vypadal můj ideální víkend tak, že jsem si četla nebo se dívala na filmy. Jsem hrozně vděčný divák, i když vlastně z oboru. Co se knih týče, čtu esoteriku, nebo moderní prózu: Cunninghama,Palahniuka, McEwana... Taky se kamarádím se svými kameny. Dřív jsem se věnovala i meditaci. S dítětem to moc nejde, ale ani to nepotřebujete, jste v permanentním napojení.
Jsem zvědavá, jak s lidmi zatočí současná finanční krize. Jestli se naučí žít míň konzumně. Nedávno jsme byli o víkendu ve Stromovce. Byla plná lidí a my z toho měli krásný pocit, že se třeba něco mění. Pak jsme ale jeli autem do obchodního centra Letňany koupit Jasmínce botičky a tam bylo tak plno, že jsme ani nemohli zaparkovat. Tak nás to vyděsilo, že jsme to zas otočili a jeli zpátky.
