LETNÍ BOUŘKY JAKUBA HORÁKA
Je hrozné, co chlapi dokážou produkovat za řeči, pokud chtějí zasunout. Když jsem v klubu Mecca slyšel svého kamaráda a známého playboye Shadowa třikrát během večera říkat pokaždé jiné holce „Vždyť víš, že já miluju jen tebe, ty ostatní jsou děvky“, dostával jsem do tváře křeč.
Sedím právě v irské hospodě Murphy’s na Malé Straně a poslouchám pětatřicetiletého chlapíka, který sugestivním hlasem hučí něco do hlavy asi o deset let mladší Sloveně. Chlapík má ulízané vlasy, džíny a barevné tričko. Je opřený o stůl, nakloněný k blondýně, na tváři má asertivní úsměv a ke mně doléhají útržky jeho programování. Například: „Bla bla… a vidíš, to bylo ještě předtím, než jsme se poznali, než jsem ti zavolal.“
Tímto jí vysvětluje nějaký OSUD, to, že věci mají být tak, jak jsou, že to je vlastně nějak DÁNO a předurčeno, že tu dnes večer sedí u vína a osud že chce, aby se přesunuli do postele.
Blondýna jeho hučení poslouchá s pohledem ptáčka hypnotizovaného hadem. Občas se chytne a pak s širokou gestikulací cosi povídá o svém životě. V těch chvílích chlapík mlčí, nechává jí prostor a s neslíbatelným úsměvem jen kýve a kýve. Co Slovenka říká, neslyším. Jakmile se však odmlčí, chlapík empaticky navazuje a pokračuje v pohádkách. Právě jsem zachytil větu: „Já mluvím pravdu a to se obrací proti mně.“
Prostě takový pravdomluvný dobrák. Větami typu „Abys mi dobře rozuměla“ nebo „Já takovej nejsem, ale bla bla“ hovor pokračuje. V tu chvíli naštěstí barman Derek pouští Oasis a díky desce „(What’s the story) Morning Glory?“ jsem dalších laterálních informací ušetřen. Přeji chlapovi dobrý lov, ale v hlavě bych podobné kecy mít nechtěl. Ani jako posluchač, ani jako autor.
Nejsou to však jen muži, kteří melou podobné nesmysly. Minulý týden v téhle samé hospodě můj kamarád dostal esemesku a zatvářil se tak rozpačitě, že jsem ho požádal o vysvětlení. Jakási dívčina mu psala:
„Chtela bych se octnout na brehu Seiny a stat modelem staremu maliri, co se nikdy neobjevi v knihach, protoze o to nestoji. Divat se do jeho vrascitych tvari, rozplynout se v cistote jeho oci a naslouchat dejinam, co prozil ve svych deravych botach...“
Rozboru této esemesky se budu věnovat zítra.
