Normálně totiž stačí umístit samce a samici v pěkném prostoru, samice přijde pravidelně do říje, samec ji napáří a jsou koťátka. Gepardi ale potřebují být oddělení, protože když samec žije se samicí, považují se vzájemně za sourozence a k ničemu nedojde.
Ve Dvoře Králové proto zavedli tento postup. Samice s potomky přebývá přibližně jeden rok, než se koťata odstaví, v klasické zoo. „Potom mláďata odebereme a umístíme samici do chovného centra. To je zcela mimo areál zoologické zahrady. V centru na ni čeká samec, a protože už je bez mláďat a příroda jí velí, že musí mít další, přijde do říje a se samcem se spáří. A v tom je vlastně úspěch naší zoo,“ říká Dana Holečková. Podmínkou ovšem je, aby se samec a samice před sblížením necítili, neslyšeli a neviděli. Pokud se tato zásada poruší, reprodukce neprobíhá. Ve Dvoře Králové přišlo první gepardí kotě na svět v roce 1988. „Jsme nejlepší chovatelé v republice a úspěšní jsme i v rámci celého světa,“ říká Holečková.
Řekne se to snadno, ale cesta k tomuto výsledku nebyla vůbec jednoduchá. „Když jsem jako malá holka četla, že se gepard nedá v zajetí rozmnožit, vytkla jsem si za cíl přijít tomu na kloub. Do populární české literatury samozřejmě nepronikly informace, že se první gepard narodil v zajetí už v roce 1956. Takže ještě v sedmdesátých letech se tady běžně psalo, že gepard se v zoologických zahradách nemnoží,“ říká Holečková. Už tehdy si předsevzala, že by jednou chtěla zkusit něco s tím provést. Když tedy přišla do zoo ve Dvoře Králové a zjistila, že tam gepardi nikdy neměli mladé, začala studovat literaturu a chovy jinde. „Zjistila jsem, že je nutné oddělování,“ vzpomíná ředitelka Holečková.
Plné tři roky převáželi samce a samice, nechávali je žít společně anebo v izolaci. Odborníci také odebírali semeno samců, aby zjistili, který je plodný.
„Gepardi totiž mají ještě jedno specifikum. Jsou geneticky úplně stejní,“ dodává ředitelka zoo. Zdá se, že v nedávné minulosti došlo nějakou epidemií téměř k vyhubení jejich populace a přežilo nesmírně málo jedinců. Vypadá to, jakoby byli téměř jedni zakladatelé, takže jejich potomci jsou geneticky nerozlišitelní. S tím souvisí rovněž fakt, že gepardi mají ve srovnání s kočkou domácí nebo s jinými kočkovitými šelmami dost často poměrně omezenou plodnost a poměrně málo spermií. Po třech letech pokusů se nakonec díky nesmírné péči chovatelů narodila v původním areálu šelem geparďata. „Samice porodila v přítomnosti samce, takže jsme mláďata odebrali, omyli, vrátili matce, ale ona je nepřijala,“ vzpomíná Dana Holečková. Hledala se tedy adoptivní matka, kterou se nakonec stala fena bobtaila. O koťata se psí máma starala dva měsíce. „Pak jsem o ně pečovala já, takže ti první gepardi za mnou běhali po zahradě jako za matkou,“ říká Dana Holečková.
Od roku 1988 se odchov gepardů daří. Zřídili nejprve chovné centrum a pak také nový pavilon. „Naším cílem je odchovávat mláďata přirozeně a to nám vychází,“ dodává ředitelka zoo.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo.
Text zkrátila redakce Lidových novin.
