Neděle 12. května 2024, svátek má Pankrác
130 let

Lidovky.cz

Samospádem

Česko

Michaela Pavlátová (47), režisérka Dětí noci a na Oscara nominovaného filmu Řeči, řeči, řeči, píše o skvělém divadle, kde nikdo nedělal, co měl

Dnes mě čeká první divadelní režie. U nás na lomu se bude uvádět rytířská hra Turecký ostrov, v provedení Divadelní frakce vlasteneckého tělocvičného spolku Český sup, a principál mě pověřil funkcí regisseurky.

Už jsem režírovala animované postavy i živé herce. Animované postavy se samy nepohnou ani o píď, neboť je musím nakreslit. Málokdy samy přijdou s nápadem, ale mohu je zcela ovládat. Živí herci poslouchají méně, ale občas nabídnou variantu, která by mě nenapadla. Coby profesionálové jsou celkem disciplinovaní, k jejich ovládání mám navíc pomocného režiséra. Je mi jasné, že režírovat kamarády bude jiné. Nikdo mě nebude poslouchat. Úspěch je ale předem zajištěn, protože hrát budou všichni.

Je slunečné odpoledne ke konci léta. Hosté se scházejí, přivážejí lahodná vína, usazují se do trávy na piknikové deky. Monika s Lucií hrají pod stromem na cembalo a flétnu barokní koncerty. Mužů se nedostává, ženy přebývají, pohotově dopisujeme a zdvojujeme role. Vratislav chystá scénu, zahrada a jezero nabízí scenérie pro královský hrad, opuštěný ostrov i sultánův palác.

Je skoro nemožné získat si pozornost. Hosté jsou rozptýleni po zahradě, koupou se v jezeře. Zoufale si přeji mít pomocného režiséra a silnější hlas. Ale ono to nějak dopadne. Kostýmní návrhářka Jaruška zručně herce obléká a špendlí na ně látky. Za chvíli se podivujeme, jak se naši kamarádi změnili. Nejvíc překvapuje lékařka Věra; přijela v šedém kostýmu, teď je z ní v červeném korzetu, s rozpuštěnými blond vlasy, svádivá odaliska.

Stmívá se, takže jedeme naostro bez zkoušek. Hra je původně loutková, herci se tedy jen pohybují, nemusí znát text, také ho ani neznají, jejich hlasy čte trio za plentou. Bylo by hezké říci jim, aspoň odkud mají přicházet, ale hra jede samospádem. Kupodivu, v kostýmech se z kamarádů opravdu staly divadelní postavy. Král je majestátní, princezna půvabná, kašpárek žertovný, lupiči krutí. Dětští zbrojnoši za chvíli oznamují, že už nechtějí hrát, chtějí se jen koukat. Princ zaspal svůj výstup, sultán odmítá poslušnost, ale odaliska Alva tančí tak krásně, že pohotově měníme hru, aby mohla svůj tanec zopakovat. Končíme ve tmě, až teď začíná pršet. Tleskáme si navzájem. Konečně si můžu začít užívat večírku. Vše dopadlo jinak a bylo to báječné.