Přestože všichni na světě šampaňské víno znají, jen málokdo ví něco bližšího o regionu samotném.
A tak není divu, že zpráva o nedávném odchodu jedné z největších postav tohoto kraje, osmdesátiletého Bernarda de Nonancourta, prošla takřka bez povšimnutí. Přitom jeho fascinující životní příběh vypovídá mnohé o celé Champagni.
Bernard de Nonancourt byl dvacetiletým mladíkem, když němečtí vojáci vtrhli v jeho rodné vesničce Mesnil-sur-Oger do sklepů a začali nakládat bedny s nejlepším vínem. Bezmocně tehdy přihlížel, jak Němci odvážejí to nejcennější, co jeho region má – Salon, ročník 1928.
Tohle trauma ho pronásledovalo po celou dobu války. Snažil se dostat do Londýna, ale nakonec organizoval odbojové akce na francouzském území. Pomáhal bratrovi, kterého posléze zatklo gestapo a převezlo do koncentračního tábora. Na konci války se připojil k II. ozbrojené divizi generála Philippa Leclerca, stal se velitelem malého oddílu a vyrazil na Berchtesgaden s cílem obsadit Hitlerovo Orlí hnízdo.
„Vy, no, vy tam, jste přece z Champagne? Tak musíte něco vědět o vínu,“ zavolal na Bernarda jeden z velících důstojníků Leclercovy divize chvíli poté, co jednotky vstoupily do naprosto opuštěného Berchtesgadenu. „Mám pro vás zvláštní úkol. Zítra si vezmete pár mužů a vyšplháte na vrcholek Orlího hnízda.
Podle našich informací by tam měly být sklepy plné vína. Ukradeného vína od vás. Podívejte se tam.“ Na tento pokyn jako by čekal Bernard celou válku.
Když pak silný výbuch odkryl vchod do tajné jeskyně, věděl mladík z Mesnil-sur-Oger, že je u cíle. Všude kolem ležely vyrovnané bedny s nejlepším vínem ze všech francouzských regionů, lahve Petrus, Lafite, Rotschild z Bordeaux, nejlepší burgundské, ale také Bollinger, Pommery či Krug z Champagne.
A po chvíli hledání nalezl Bernard také to, co Němci odvezli z jeho vesnice na začátku války – lahve slavného Salonu l928.
Champagne a odboj
Z hlediska věhlasu šampaňského vína a neuvěřitelných cen, které jsou mnozí za některé láhve ochotni zaplatit, se to zdá nepochopitelné, ale v Champagni se vinařům začalo lépe dařit až v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy poptávka po šampaňském výrazně stoupla. Do té doby patřil region spíš k těm chudším a často bojoval s nepřízní osudu. Před stoletím tu zničila téměř všechny vinice phyloxera, vinaři proti ní bojovali všemi prostředky, stříkali vinice mořskou vodou nebo bílým vínem, ale nic nepomáhalo. Nakonec musela být ze Spojených států dovezena odrůda rezistentní vůči této nemoci a vinice byly přesazeny.
První světová válka zasáhla region zvlášť krutě. Za oběť jí padla téměř polovina obyvatel Champagne a půda byla kontaminována jedy z chemických útoků. Trvalo léta, než se na vinicích začalo znovu rodit víno.
A pak přišla další válka.
V mnoha šampaňských domech zazdili nejlepší víno do zvláštních místností a na čerstvě postavené zdi „vysadili“ stovky pavouků, aby pavučiny budily dojem, že tyhle zdi a sklepy už něco pamatují...
Mnoho lidí v Champagni se aktivně účastnilo odboje, zapojily se do něj i slavné šampaňské domy. Robert-Jean de Vogüé stál v čele slavného domu Moët & Chabdin. Organizoval partyzánské akce a pomáhal s ukrýváním lidí v hlubokých křídových sklepích, které vyhloubili Římané.
Cenným zdrojem informací se staly údaje o směřování dodávek šampaňského. Ukázalo se totiž, že Němci objednávají šumivé víno na frontu vždy před začátkem bojových operací. Odbojáři tak například zaznamenali, že velká zásilka šampaňského putovala do Rumunska ještě v době, kdy tam byl jen malý kontingent německých jednotek. Za krátký čas Němci Rumunsko skutečně obsadili...
Na práci v odboji doplatila řada šampaňských domů. Nejvíce pak Moët & Chandon. Po zatčení Roberta-Jeana de Vogüé putovalo do koncentračního tábora prakticky celé vedení tohoto domu. Zároveň ale zůstává na šampaňských domech stín více či méně aktivní kolaborace s nepřítelem.
Champagne kolaborující
Jednáním s šampaňskými domy o dodávkách vína byli Hitlerem pověřeni tzv. weinführers. Vesměs to byli lidé, kteří s francouzskými vinaři obchodovali už před válkou. (Po válce popravený ministr zahraničí Ribbentrop dokonce zastupoval v Německu šampaňské domy Mumm a Sommery.) Do Champagne byl vyslán Otto Klaebisch, který byl i kmotrem několika dětí místních vinařů. Teď domluvil dodávky válčící říši. Jen v prvních dvou týdnech po obsazení Francie odvezli Němci z Champagne takřka dva miliony lahví. Stejné množství měly šampaňské domy dodávat Německu každý týden. Šlo o takřka nesplnitelnou zakázku.
Vinaři si proto stanovili podmínky. Žádali například materiální pomoc při stavbě a rekonstrukci sklepů, udržování vinic a dodávky cukru nutného pro výrobu šampaňského. Němci souhlasili a šampaňské domy pak skutečně pokračovaly v obrovských dodávkách.
Jedním ze symbolů problematické spolupráce je Pierre Taittinger, který byl během války pařížským starostou. Pochopitelně dosazeným kolaborantskou vládou ve Vichy.
Taittinger, jehož šampaňský dům dnes patří mezi nejslavnější, na druhou stranu těsně před osvobozením města přesvědčil Dietricha von Choltitze, aby neuposlechl Hitlerova rozkazu a Paříž, jejíž nejvýznamnější památky měly lehnout popelem, ušetřil. Taittinger tak zachránil francouzskou metropoli (a zcela nepochybně i svůj život).
Když ale generál Charles de Gaulle vstoupil s velkou slávou do hlavního města, na Taittingerovo pozvání na sklenku šampaňského reagoval stroze: „S kolaboranty a spolupracovníky Němců nepiji.“
***
Šampaňské
? Nejexkluzivnější šampaňské – Salon. Dělá se přibližně jednou za tři roky, je to výjimečné víno, kterému odpovídá také cena. Salon cuvée „S“ Le Mesnil l990 pořídíte za patnáct tisíc českých korun.
? Nejznámější šampaňské – Veuve Clicquot. Příběh vdovy Clicquotovy znají všichni vinaři světa. Po smrti svého manžela převzala mladá žena vinařství a učinila z něj světově známou značku.
? Nejzvláštnější šampaňské – Krug. Jeho Clos de Mesnil je světovou raritou, vyrábí se z jediné odrůdy – chardonnay, z vinice, která leží uprostřed vesnice a je obehnaná zdí.
? Nejbizarnější šampaňské – Armand de Brignac. Pijí ho černošští rappeři, jímž zřejmě imponuje lesklá lahev, mezi jeho milovníky patří David Beckham. Skvělý marketing.
? Nejelegantnější šampaňské – Louis Roederer - Cristal je považován za krále mezi šampaňským, pil ho už ruský car Mikuláš, který si nechal pro toto víno zhotovit zvláštní lahev s plochým dnem.
O autorovi| Jan Šmíd autor je publicista www.jansmid.cz
