Pohádkový příběh plný symboliky? Jenže právě tak to bylo. Bezprostřednost, vlídnost, ochota, dobrácké chování, smích i kvůli zdánlivě niterným maličkostem. A až okouzlující půvab. Tím vším ohromila.
Okolí si ale umí podmanit i jinak. Oznámila, že jejím přítelem je hasič Lukáš, který hraje fotbal za Sýkořici, a že spolu absolvují turnaje v nohejbalu, volejbalu dvojic a v tenise. Zvládají stokilometrové výlety na kolech a při soustředění hasičů lezou na cvičnou napodobeninu čtyřpatrového domu. Což se jí líbí i proto, že jako malá chtěla být hasičem.
Trenéra Rudolfa Černého z toho braly mdloby. Časem si ale zvykl, že jeho svěřenkyně je jako živel.
Co také čekat od dívky, která se těší na vojenský přijímač a zvládne jej? A jež (coby jediná žena) nemůže chybět při každoroční fotbalové bitvě staří–mladí, kterou atleti svádějí na konci sezony na Julisce? Usmívala se i mezi vojáky při zmíněném přijímači v Přerově – to když ji nabádali, že granátem nemá házet na cvičáku příliš daleko...
Letos se v Ósace stala mistryní světa a okamžik, kdy jí největší soupeřky, Němky Obergföllová s Neriusovou, nepodaly na stupních ruku, přešla jen pokrčením ramen. Když se potom utkaly na jejich domácím hřišti v Berlíně, mohla jim to oplatit, ale neudělala to. „A proč bych měla?“ culila se nevinně.
Kpolitice se sportovci vyjadřují neradi, ale ona bez rozpaků řekla, co si myslí. „Nelíbí se mi, že olympijské hry budou v Pekingu. Na gymplu jsem viděla dokument, jak Čína násilně potlačila Tibet. Už to mě nenechává v klidu,“ pravila o zemi, v níž se coby členka absolutní světové špičky pokusí navázat na zlatou olympijskou nit Dany Zátopkové a Jana Železného.
Nezměnila se, ani když je šampionkou. Zajde na pivo k Pinkasům, po Praze jezdí na kole nebo tramvají, anebo chodí pěšky. Poprvé v životě se může stát českou Sportovkyní roku, sama ale přeje toto uznání lyžařce Šárce Záhrobské. „Copak není báječné, když holka ze země s takovými horami získá titul mistryně světa ve slalomu?“
