Stále je to hodně daleká meta, ale ještě nezapadla za obzor. Přesně tak se čeští fotbalisté dívají směrem k mistrovství světa. Po remíze na Slovensku je hřeje zvýšené herní sebevědomí.
BRATISLAVA (od zpravodajů LN na Slovensku) Až na San Marino si nikdo ve třetí skupině nemůže být ničím jistý. Tým Ivana Haška v ní mezi uchazeči o postup zůstává stále až vzadu. Utkání na Slovensku to mělo původně změnit – nepovedlo se.
Remíza 2:2 ve vyhecovaném „federálním“ derby přinesla do českých řad zvláštní rozpolcenost. V posledních třech zápasech před Českem stojí úkol propracovat se o tři místa vzhůru.
„Jsem zklamaný, ale také pyšný, jak jsme zápas odehráli. Byl z našeho pohledu nejlepší v celé kvalifikaci,“ řekl brankář Petr Čech.
Kapitán měl pravdu. S několika vadami na kráse (rozpaky z Kollerova návratu, Plašilův zbytečný penaltový faul) přineslo vystoupení na Tehelném poli skutečně další signál, že se české mužstvo sbírá z táhlé krize. „Kdybychom takhle hráli od začátku kvalifikace, byli bychom jinde, než jsme dnes,“ posteskl si útočník Milan Baroš.
Nesložili se a dvakrát dotáhli Které momenty stály nejvíc za pozornost? Ujalo se nové složení stoperské dvojice tvořené Sivokem a Kadlecem, spolehlivost prokázal v roli defenzivního štítu Hübschman a také po nasazení tří střídajících útočníků musela slovenská obrana pořádně zbystřit. Tým se také psychicky nesložil, ačkoliv do zápasu vstupoval v mnohem méně výhodné pozici a dvakrát dotáhnul náskok soupeře hnaného povzbuzovaným vyprodaným stadionem.
Na plácání po ramenou není teď vhodná chvíle, čas na nápravu nezadržitelně ubývá. Další zaváhání už by mělo fatální následky.
Variant zůstává ve hře skutečně mnoho. Teoreticky je možné předstihnout také vedoucí Slovensko. „Po posledním výsledku jsou k přímému postupu nejblíž,“ nevěřil Hašek až v tak zásadní obrat. „Stále platí, že chceme skončit do druhého místa,“ nezměnil svůj dřívější názor ani po zápase v Bratislavě.
„Ostatní se spolu vymlátí. Pořád žijeme,“ snažil se předvídat další vývoj na tribuně nevyužitý záložník Tomáš Rosický. V tom se shodl i s trenérem Slovenska Vladimírem Weissem. „Musíme si začít pomáhat. Věřím, že na šampionát mohou postoupit Slováci i s Čechy.“
Nejaktuálnější výzva pro zbytek kvalifikace je jasná: výrazně si vylepšit skóre. To se stane při rovnosti bodů klíčovým kritériem, které bude rozhodovat o konečném pořadí. A i v tomto ohledu jsou na tom Češi momentálně špatně. Nastříleli jen o dva góly víc než inkasovali.
Ve středu v Uherském Hradišti přijde ideální příležitost, jak bilanci vstřelených gólů výrazně pozvednout. Proti nejhoršímu evropskému týmu ze San Marina se to několikrát povedlo českým rivalům ve skupině.
Tradiční otloukánek inkasoval desetkrát v Polsku, sedmkrát na Slovensku a pětkrát ve Slovinsku. „Neměli bychom zůstat pozadu,“ prohlásil Milan Baroš. To by se už opravdu nemuselo vyplatit.
***
Postupová matematika Co potřebuje Česko k zachování naděje?
* Česku nahrála remíza Severního Irska v Polsku. Oba konkurenty v boji o baráž (kam se posune osm z devíti týmů na druhém místě) totiž příští měsíc přivítá na domácí půdě, a když je porazí (při předpokládané středeční výhře nad San Marinem), skončí určitě před nimi. *O druhé místo by je pak mohlo připravit jen Slovinsko, pokud by vyhrálo doma nad Polskem, na Slovensku a v San Marinu. Kdyby
Slovinci v jednom z těchto zápasů jen remizovali, měli by v konečném účtování 18 bodů, tedy stejně jako „stoprocentní“ Češi, kteří by dokončili kvalifikaci bez zaváhání. Pak by rozhodovalo skóre. To má zatím Slovinsko o čtyři branky lepší. * Lze také dostihnout Slováky, ovšem jen za situace, že lídr skupiny získá ve zbývajících třech zápasech nejvíc dva body a Češi ho doženou a zároveň výrazně vylepší skóre.
