PAŘÍŽ/PRAHA „Drahá maminko, milovaný bratříčku, milý tatínku, chystám se na smrt! Jediné, oč vás žádám, hlavně tebe, maminko, je, abyste byli stateční...“ Těmito slovy začíná dopis, který si na přání prezidenta Nicolase Sarkozyho měli v pondělí vyslechnout všichni francouzští středoškoláci. Dopis, který vpodvečer před svou popravou 22. října 1941 napsal rodičům sedmnáctiletý Guy Môquet.
Mladý komunista riskoval svůj život ve francouzském hnutí Résistance (Odpor), které za druhé světové války bojovalo proti německé okupaci a kolaborantské francouzské vládě. Spolu s dalšími 26 rukojmími jej nacisté popravili v odvetě za smrt německého důstojníka zavražděného třemi mladými francouzskými komunisty.
Po celé Francii se v pondělí na Môquetovu počest konaly stovky vzpomínkových akcí, na které přišli váleční veteráni i bývalí členové hnutí odporu, historici, pravicoví i levicoví politici, včetně desítky ministrů. Jeho odkaz je podle Sarkozyho tak silný, že by se o něm měli dozvědět všichni středoškoláci, aby se inspirovali jeho odvahou postavit se útlaku. Už během předvolební kampaně Sarkozy vyzdvihoval Môquetovy činy jako příklad vlastenecké oběti. A hned po prezidentské přísaze v květnu slíbil, že čtení jeho dopisu na rozloučenou zavede do škol jako povinné.
V den výročí mladíkovy smrti se však proti jeho rozhodnutí zvedla vlna protestů. Mnozí učitelé odmítli, aby jim prezident nařizoval, jak mají učit. „Přestože respektuji památku toho mladého muže, který byl v roce 1941 zastřelen, jsem přesvědčen, že prezident mi nemůže diktovat, co mám učit,“ napsal učitel dějepisu Pierre Albertini v dopise, který otiskl deník Le Monde.
Prezident chce přepsat historii
Levicoví aktivisté zase na demonstracích protestovali proti tomu, aby jim pravicová vláda „kradla“ jejich komunistického hrdinu. Komunistická strana obvinila Sarkozyho, že chce upravovat historii. V oficiálním dokumentu ministerstva školství s instrukcemi k výuce o Môquetovi totiž chybí jediná zmínka o tom, že byl komunistou.
Sarkozy tak v pondělí ráno raději zrušil návštěvu školy, do níž Môquet chodil a kde měl být přítomen předčítání dopisu.
To, že čtení bylo nařízené „shora“, se nelíbí ani Môquetově bývalé lásce, dnes třiaosmdesátileté Odette Nilesové, která byla v roce 1940 spolu s ním zatčena za rozšiřování komunistických letáků. „Sarkozy opravdu není můj šálek kávy... A to vynucené předčítání dopisu mě štve,“ řekla deníku Le Parisien. I s ní se Môquet před popravou rozloučil v krátkém, narychlo naškrábaném lístku.
Mnoho francouzských intelektuálů s protesty nesouhlasí. Podle nich měl Sarkozy dobrý nápad, jak povzbudit u studentů vlastenecké cítění a přiblížit jim nedávnou historii. „Mladí lidé potřebují hrdiny,“ myslí si Bruno Racine, ředitel Národní knihovny. „A když Zidane může být hrdinou, tak proč ne Guy Môquet,“ dodává v narážce na francouzskou fotbalovou hvězdu Zinedina Zidana.
***
Dopis na rozloučenou
Poslední řádky Guye Môqueta, kterého nacisté popravili 22. října 1941:
„Drahá maminko, milovaný bratříčku, milý tatínku, chystám se na smrt! Jediné, oč Vás žádám, hlavně Tebe, maminko, je, abyste byli stateční. Já jsem, chci být tak statečný, jako ti, kteří odešli přede mnou. Samozřejmě, že bych raději zůstal naživu. Ale co si přeji z celého srdce, je, aby má smrt měla nějaký smysl... Doufám, že Vám pošlou všechny moje šaty. Mohly by být Sergeovi. Snad je jednou bude hrdě nosit. Tobě, tatínku, kterému jsem přidělal spoustu starostí, i Tobě, maminko, chci říct poslední sbohem. Vězte, že jsem udělal, co jsem mohl, abych následoval cestu, kterou jste mi ukázali. Chci dát poslední sbohem všem svým přátelům a svému bratrovi, kterého mám moc rád. Ať pilně studuje, aby později vyrostl v muže. Je mi sedmnáct a půl roku, můj život byl krátký. Ničeho nelituji, jen toho, že Vás všechny opouštím. Zemřu s Tintinem a Michelsem. Maminko, chci Tě poprosit, musíš mi slíbit, že překonáš zármutek. Už nemohu dál. Všechny Vás opouštím, maminko, Sergi, tatínku. Objímám Vás celým svým srdcem dítěte. Buďte stateční!
Váš milující Guy.
Poslední myšlenky: vy všichni, kteří zůstáváte, ctěte nás 26, kteří zemřeme!
