Souhlasím s tím, že herní trh je třeba přísně regulovat, nelze však házet do jednoho pytle videoloterní automaty (VLT), kde závislost vzniknout může, s kurzovým sázením, jež se od VLT diametrálně liší. Na hře Šťastných deset závislost vznikne opravdu těžko.
Novela se věnuje především třem oblastem, které jsou odlišné – VLT v hernách, číselné hry a kurzové sázení. Určitě je dobré regulovat „válce“, ale není možné stejným způsobem regulovat internet, na němž hraje zcela jiný typ lidí. Je potřeba si uvědomit, že posuzujeme tři různé věci.
Kurzové sázení se přemisťuje na internet Tradice sázení je v České republice poměrně silná, Češi jsou zvyklí chodit do kamenných sběren sázet na fotbal, hokej a tenis – tyto tři sporty dominují na žebříčku nejvyšších objemů sázek beze změny již několik let. S příchodem internetu se řada těchto sázkařů přesunula k počítačům. Trend je jednoznačný, kurzové sázení se pomalu, ale jistě přemisťuje na internet. V horizontu dvou tří let dosáhne odliv lidí z tisíců tradičních kamenných sběren svého vrcholu.
Tomu, že ručně vyplňovaným tiketům pomalu odzvonilo, značně napomohl fakt, že stát loni kurzové on-line sázení povolil. Do té doby chodili čeští sázkaři buď do kamenných sběren, nebo sázeli u zahraničních firem, které nevlastní licenci pro provozování kurzového sázení v ČR a mají často oficiální sídlo v daňových rájích, jako je Kypr nebo Bahamy.
Milovníci adrenalinu však kvůli případnému zákazu internetového a mobilního sázení nepřestanou – ať v kamenné sběrně či na internetu: objem sázek rok od roku stoupá. Pokud možnost vsadit si na svůj oblíbený tým u české firmy nedostanou, vsadí si u zahraniční. Negativa přijetí lidovecké novely jsou evidentní, zisky poplynou do jiné než státní pokladny, o regulaci těchto sázek může stát jenom snít.
Příjem z daní sázkových a loterijních firem přitom není pro státní kasu nijak zanedbatelný, na Slovensku odevzdávají společnosti, které se provozováním on-line kasinových či sázkových a loterijních her zabývají, zhruba 27 procent zisku, jejich tržby se pohybují v miliardách slovenských korun.
S povolením on-line sázení několika českým firmám se v loňském roce zvedla vlna publicity. Marketingové aktivity sázkařských firem měly svůj podíl na tom, že se informace o možnostech on-line sázení donesly lidem „až do domu“. Kromě nových sázkařů získaly české firmy klienty zahraničních společností, které žádné povolení státu nemají. Podmínky pro provozování sázek na internetu získalo osm českých firem, jako první Sazka, Synot, Fortuna, Chance, a Tipsport. Tyto firmy oproti zahraničním usnadňují regulaci, vydělané peníze vracejí do sportu a ověřují si a účinně omezují věk hráčů. Tuzemští provozovatelé sázkových a loterijních her dokonce vypracovali etický kodex, kde české hráče nabádají k zodpovědnému hraní. Hráč je schopen nastavit si sám limit maximální prohry nebo může přesně sledovat vývoj svých výher a proher. Existuje Desatero zodpovědného hraní.
Poslanci by si mohli uvědomit, že ve chvíli, kdy stát on-line sázky v ČR povolil, přešly desítky tisíc hráčů právě k tuzemským firmám, které jsou tradičnější, sázkaři nabízí prostředí, které zná a jež mu vyhovuje. Tito sázkaři z povrchu zemského nezmizí, přizpůsobí se legislativnímu rámci a zkrátka se přesunou někam jinam.
Další kapitolou jsou tzv. „kasinové“ hry. On-line kasin vzniká na internetu čím dál více, zatímco v ČR je hraní on-line kasinových her o peníze zakázáno, na sousedním Slovensku k virtuálním hráčským stolům zasedají desetitisíce lidí.
V tuzemsku si hazardní hráč zahraje o peníze sice také – ale pouze u zahraničních firem. Dle mého názoru je tento trend dlouhodobě neudržitelný. Argument, že nelze účinně bránit tomu, aby k těmto hrám zasedli děti či lidé na hraní závislí, také dlouhodobě neobstojí.
Například největší tuzemská loterijní firma Sazka navrhuje identifikovat hráče VLT automatů pomocí občanského průkazu. Zavedením tzv. hráčských karet na VLT je navíc možné rozpoznat hráče a přiřadit konkrétní výhry konkrétnímu člověku. Pomocí tohoto systému a propojení registrů by šlo zjistit, zda se třeba nepokouší hrát na přístrojích jedinec, který pobírá sociální dávky nebo dluží peníze státu. Hráče na internetu provozovatelé znají. Ví, kolik hráč už prohrál, jak dlouho hraje, nastavují mu finanční limity a upozorňují ho, pokud hraje dlouho.
Co budoucnost přinese v oblasti sázení a her, se bude samozřejmě odvíjet od legislativy, obecně však platí, že lidé si cestičku ke vzrušení vždy najdou. Otázkou pouze zůstává, kam jejich peníze půjdou – zda zůstanou v tuzemsku, kde je jich s ohledem na stav rozpočtu více než potřeba, či opustí zemi a poputují do zahraničí.
***
Pokud milovníci adrenalinu možnost vsadit si na svůj oblíbený tým u české firmy nedostanou, vsadí si u zahraniční
O autorovi| RADEK SEDLÁŘ, odborník na problematiku sázení Autor je majitelem brněnské softwarové společnosti Ecommerce.cz
