Sarah Palinová se připravuje na útok na Bílý dům a snaží se na svou stranu získat nespokojence z celonárodního hnutí Tea Party.
WASHINGTON/PRAHA Přijela do Nashvillu, aby oprášila téma své kandidatury do Bílého domu v roce 2012. Sarah Palinová vystoupila na celonárodním shromáždění hnutí zvaného Tea Party jako jeden z klíčových řečníků. Nechme teď stranou, že za lístek na její projev zaplatili účastníci tučných 549 dolarů a že ona sama si prý měla odnést rovných 100 tisíc dolarů, což je poněkud v rozporu s ideály hnutí, které staví na „masách obyčejných Američanů“. Daleko zajímavější je strategie, ke které se Palinová v Nashvillu definitivně přihlásila.
Něco málo naznačila už její knižní autobiografie Going Rogue, s kterou triumfálně objížděla Ameriku - žena, která už leccos dokázala coby guvernérka státu Aljaška, má dnešní Americe co nabídnout, přinejmenším ví, jak se politika dělat nemá (prvních šest stran knihy je plných útoků na současnou vládu). A přesně v tomu duchu se nesl i její projev v Nashvillu. Na sjezdu strany, které dal vzniknout protest proti politice současného prezidenta Baracka Obamy. Strany, kterou jinými slovy nastartovala nespokojenost, přesněji naštvanost.
Rozhodla se jít cestou, které se politici v Americe vyhýbají, a těžit z obecné nespokojenosti. Řečeno slovy bývalého republikánského guvernéra státu Arkansas Mikea Huckabeeho: „Jsem konzervativní republikán, ale na nikoho bezhlavě neútočím.“ Palinová staví právě na takových útocích.
„Pomineme-li tradiční konzervativní fráze o nižších daních a silnější obraně, tak vlastně (v Nashvillu) nepřišla s žádnými vlastními nápady, což je dost netypické pro člověka, který to myslí vážně s kandidaturou do Bílého domu,“ rýpla si televize MSCNBC.
Krátkodobě to Palinové může vynést jakýs takýs zisk, ale rychle se to přejí, shodli se další komentátoři. Když se z burcování ke vzteku stane standard, jako je tomu v jejím případě, voliče to omrzí.
V Nashvillu Palinová ještě sklízela potlesk (po projevu, když odpovídala na otázky, ji publikum dokonce skandováním přesvědčovalo, aby za tři roky do Bílého domu kandidovala). Ale už za měsíc může být všechno jinak. Koho by ještě zajímalo její řečnění, kdyby šlo o opakování téhož, co už omílala ve své knize nebo v předešlých projevech?
Další věc je, že jí samotné „vztek“ ani nesedí. Čím víc se z ní stává celebrita, tím patrnější je, že „spravedlivý hněv“ jen předstírá, že ztrácí kontakt s realitou. Koneckonců, jak rozhněvaný na systém může být člověk, který zastával úřad guvernéra a teď vydělává na vlně mediálního zájmu?
Byl to vlastně paradox sledovat Palinovou na sjezdu strany, která vznikla z odporu k současnému establishmentu. Lidem, kteří se po celé Americe zúčastňovali protestních akcí, vadí stejně tak Obama jako John McCain (část z nich ho označuje za komunistu) nebo Palinová. Představa, že by je získala na svou stranu, je lákavá - počet stoupenců Tea Party se v současnosti odhaduje na dva miliony. Problém je v tom, že jim nebude stačit, když jim dá za pravdu v jejich nespokojenosti. Bude jim muset i něco nabídnout. Experti se při hodnocení projevu Palinové v Nashvillu shodli na tom, že pokud to myslí s kandidaturou do Bílého domu vážně, měla by se ohlédnout do historie. I v těžkých dobách, poznamenávají, zůstávají Američané v zásadě optimisté. Politici, kteří vsadí na negativní kampaň, se tím automaticky distancují od všech kromě nejvíc nespokojených voličů...
***
„Pomineme-li tradiční konzervativní fráze, tak vlastně nepřišla s žádnými nápady.“
S negativní kampaní se automaticky distancuje od všech kromě nejvíc nespokojených voličů
