„Zklamalo mě, že taková pomoc nepatřila mezi priority vlády,“ říká lékař Jiří Jadrný, který spolupracuje s Hand For Help.
* LN Už dvanáct hodin po katastrofě na Haiti jste byl připraven tam odletět. Kdy a jak jste se o tom dozvěděl?
Volal mi šéf mise Jaroslav Dolanský, co se stalo a jestli bych letěl. Řekl jsem mu, že samozřejmě ano. Byli jsme už dříve domluveni, že když bude něco narychlo třeba, poletím.
* LN Nemáte s tím problém v zaměstnání?
Byl to jeden z důvodů, proč jsem měnil práci. Když jsem nastupoval na anesteziologicko-resuscitační oddělení v Rychnově nad Kněžnou, dostal jsem příslib, že mi to bude umožněno. Předtím jsem pracoval v Uherském Hradišti. Zpočátku nebyly ani tady problémy. Když jsem letěl na Srí Lanku, dali mi neplacené volno. Ředitel byl rád, že se jeho lékař něčeho takového účastní. Pak se ale změnilo vedení a už tomu nakloněné nebylo. Anesteziologů je málo, když někdo vypadne, musí se předělat služby, někdy omezit počet operačních sálů.
* LN Jak vaše příprava na cestu na Haiti vypadala?
Sbalil jsem batoh a mohl jsem jet. Na Haiti je teplo, věcí na sebe není třeba moc. O to víc bych si vzal tablet na úpravu vody.
* LN Jak dlouho jste čekal na odlet? A byl jste zklamán, že to nakonec nevyšlo?
Čekal jsem tři nebo čtyři dny. Zklamání určitě, překvapení tak úplně ne. Nebyla to první mise, se kterou byly finanční potíže. Málokdo uvolní peníze hned.
* LN Měl vaši misi zaplatit stát?
Málokdo jiný na to má peníze. Ministerstvo zahraničí uvolnilo krátce po zemětřesení pět milionů korun. Dalo je ale na jiný projekt než na ten náš - mají jít prostřednictvím Unicefu na obnovu zdrojů pitné vody na ostrově. Nic o tomto projektu nevím, nemohu proto říci, zda je účelnější než ten náš.
* LN Selhala podle vás vláda, když vám neumožnila odletět?
Zklamalo mě, že taková pomoc nepatří mezi priority. Zda to je selhání? Vláda má asi trochu jiné priority.
* LN Co jste byli připraveni dělat?
V týmu měli být psovodi a zdravotníci. Psovodi mají zkušenost se zemětřesením v Turecku. Oni by někoho našli, my bychom ho bezprostředně ošetřili a podle stavu ho předali dál.
* LN Jak byste se na místě zorientovali? Organizace jako Člověk v tísni nebo Lékaři bez hranic varují, že malá skupina bez zázemí nemusí být nakonec k ničemu.
Byli jsme navázáni na jednu americkou organizaci, která tam jakési kontakty má. Navíc, psy bychom měli a trosky by nám každý na Haiti rád ukázal.
* LN Teď chodíte do práce a čekáte, zda vyjedete v rámci dalšího projektu Hand For Help?
Ano. Dala by se dohromady malá mobilní nemocnice, postavila na Haiti, nejdříve by v ní pracovali čeští zdravotníci, pak by se předala organizacím, které tam trvale působí, nebo místnímu personálu, jehož nemocnici zničilo zemětřesení. Zda se projekt uskuteční, je znovu ekonomická otázka. Sbírka už byla vyhlášena, podporuje nás Liberecký kraj, počítáme s vládní pomocí.
* LN Jak dlouho s Hand For Help spolupracujete a proč?
Spolupracuji s nimi od té doby, kdy sháněli lékaře na Srí Lanku. Z větší části to dělám z idealismu, z menší proto, že rád poznávám lidi, kultury, země. Takto je poznám víc do hloubky, než když zemi projedu autobusem.
