Pokud by se náhodou mezi českými politiky vyskytoval nějaký narcis patologicky lačnící po pozornosti a uznání, měli by si jeho spolupracovníci dávat pozor, aby v jeho přítomnosti nezmínili jméno Tony Blair.
Blair se stal pro labouristy politickou přítěží a musel jít. Architektovi jejich úspěchu se dlouho nechtělo, ale loni v červnu na něj došlo. Jako většina lidí v jeho situaci začal svůj profesní životopis zpeněžovat. Inkasuje i přes sto tisíc liber za přednášku, přijal poradenské angažmá v bance JP Morgan a pojišťovně Zurich, dostal milionovou zálohu na memoáry.
Většina lidí v jeho postavení by se s tím, že vydělávají asi dvacetkrát víc než dřív, spokojila. Ne tak Blair. Stal se zvláštním (a dosti neviditelným) vyslancem blízkovýchodního velmocenského „kvartetu“, poradcem vlády Rwandy, přednáší na Yaleově univerzitě o víře a globalizaci, založil jednu nadaci a chystá další. Včera se vydal přesvědčovat světové lídry o nutnosti boje proti změnám klimatu. Nejvíce se zřejmě zhlédl ve funkci, která ještě neexistuje: prezident Evropy.
Jenom vymyšlení všech těchto funkcí by bylo dost práce pro jednoho smrtelníka. Možná to je výstižný popis evropského prezidenta - prestižní titul pro politika, kterého doma nemohou vystát.
Čtěte „Blair bude hlavou...“ na str. 8
