Hlídá ji nový bezpečnostní systém za miliony korun.
PRAHA Sotva se po listopadu 1989 otevřely státní hranice, staly se české historické památky terčem zlodějů umění. „Odhaduje se, že v devadesátých letech země přišla až o čtyřicet tisíc významných památek. Některé se podařilo vypátrat,“ říká Pavel Jirásek, ředitel společnosti CultureTech, která se zabývá ochranou kulturního dědictví.
Zlodějům se nevyhnula ani Národní galerie v Praze. Největší loupež se odehrála v jednom z jejích objektů, ve Šternberském paláci, v roce 1991. Během jediné noci odtud zmizely čtyři obrazy španělského malíře Pabla Picassa za sto milionů dolarů.
Teď by měl být s nájezdy zlodějů na místní sbírky konec. Všech osm objektů Národní galerie má zbrusu nový bezpečnostní systém za více než dvacet pět milionů korun.
Pětaosmdesát procent nákladů pokryla finanční injekce z norských fondů, zbytek zaplatilo ministerstvo kultury.
„Ostraha nemusí být vidět“ Vypracovat nový systém ochrany místních sbírek trvalo dva roky. Jednou z jeho součástí je dobře fungující ostraha. „Ta je dnes na velmi vysoké úrovni. Přitom v řadě případů si jí běžný návštěvník ani nevšimne,“ vysvětluje ředitel Národní galerie Milan Knížák.
V minulosti na výstavní kousky v jednotlivých síních zpravidla dohlíželi starší lidé. Navíc neměli k dispozici ani vysílačku, kterou by se mohli spojit s ostrahou či s velínem – tehdy výrazně zastaralým.
„Přivolat pomoc mohli jen prostřednictvím pevných či přenosných tlačítek nebo telefonem,“ poukazuje Michal Kuník, ředitel společnosti Securitas, která pro Národní galerii teď ostrahu zajišťuje.
Nyní je podle něj do systému ochrany zapojená i šatnářka nebo recepční. „Hlavní velín, kterému podléhají menší pracoviště v dalších objektech galerie, je ve Veletržním paláci. Odtud se vše centrálně řídí. Všechny zaměstnance, které přijímáme, prověřujeme. Při kontrolách jdeme někdy tak daleko, že se snažíme něco ukrást sami sobě,“ říká Kuník.
Muži v černých oblecích s mikroporty u ucha však nejsou jedinými novinkami.
Miliony korun putovaly i do nejrůznějších čidel a senzorů, které na každého zloděje upozorní prakticky ve vteřině. Ty nejcennější obrazy a díla tak mají své vlastní elektronické bodyguardy.
„Některé z obrazů jsou zavěšené na ocelových strunách, které reagují na jakékoliv vibrace a změnu váhy. Jiný systém zase zaznamená i sebemenší pohyb plátna,“ vysvětluje Miroslav Czechaczek, technický ředitel firmy Trade Fides, která bezpečnostní systém vypracovala.
***
Krádež Picassa * Historicky největší loupež, která Národní galerii postihla, se stala v noci 6. května roku 1991. Ze sbírky francouzského umění ve Šternberském paláci zmizely čtyři obrazy španělského malíře Pabla Picassa v hodnotě sto milionů dolarů (Díla: Mandolína a pernod, Stůl s pohárem, Přistav v Cadaqués, Absint a karty). * Policii se za pomoci poctivějších obchodníků s uměním podařilo obrazy asi po půl roce objevit a pachatele zatknout. Česká vláda od té doby každoročně uvolňuje prostředky pro zvláštní program, ze kterého jsou na ochranu památek poskytovány dotace.
