Sbohem, má popularito

Teď ale Pavel Zuna (39) obrazovku opouští a ví, že popularita rychle vyvane. Řeší, co dál, a bere si na mušku rumunské manažery, kteří ovládli „jeho“ televizi.

Ve chvíli, kdy čtete tenhle rozhovor, už symbol Novy Pavel Zuna v televizi není. Nejpopulárnější novácká tvář je nejspíš se svými čtyřmi dětmi někde u vody a stýská se jí. Má absťák z toho, že už není obden na obrazovce, že už ho brzy nebude každý poznávat, že už na nás nebude jukat ani on, ani jeho fotogenická dvojčata z kdejaké obálky časopisu, nebude vyhrávat ankety o nejpopulárnější osobnost obrazovky, že se nad ním zkrátka zavře voda. Protože, jak sám přiznává, televize poznamená každého a každému pak chybí. A on byl na Nově sedm let (nepočítaje práci v České televizi), až do dnešních časů, kdy se do vedení vrátili američtí vlastníci z CME, dosadili sem rumunského topmanažera Adriana Sarbu, aby tu aplikoval model úspěšně vyzkoušený v Rumunsku. Pavel Zuna má pověst profesionála a perfekcionisty. Ale tenhle muž z dobré rodiny bodoval po léta u televizních divaček všech věkových kategorií především svým neodolatelně provinilým chlapeckým úsměvem. A svého profesionálního „psího pohledu“ se zřejmě hned tak nezbaví. Dělal ho při rozhovoru i na mě, jako bych byla nějaká televizní kamera.

Připadáte si, pane Zuno, jako úspěšný muž?
Teď budu zrovna podroben testu, kdy se to dozvím. Podle toho, jak snadno nebo obtížně budu hledat práci. Zatím se mi nabídky moc nehrnou. A já se taky moc nesnažím. Moje představa je taková, že snad mi někdo něco nabídne, a tudíž počkám.

Máte na Nově nárok na odstupné?
Nedostanu žádné odstupné. Ale mám ve smlouvě konkurenční klauzuli, že čtyři měsíce nesmím jít pracovat do žádné jiné televize. A ty čtyři měsíce mi tu ještě půjde plat. Ale že by mi řekli „Tak, pane Zuna, my jsme s vámi byli spokojeni těch sedm let, udělal jste fůru práce i ve svém volném čase a zadarmo, tak tady máte“, to v žádném případě.

Možná se teď ukáže jako handicap, že jste sice inženýr ekonomie a novinář s praxí, ale zároveň i hvězda showbyznysu...
V televizi to bylo dobrý být hvězda showbyznysu. Teď si tím ale nejsem už tak jistý...

Byl to záměrný model, udělat z lidí na Nově hvězdy, aby se na ně zpětně nabalovala sledovanost?
Nova to dělala záměrně od počátku. Železný začal ze svých lidí zcela systematicky hvězdy uměle vytvářet. Najednou měla Nova například svůj vlastní časopis, kde o nich psala. Jako první měla PR oddělení, které lidi z Novy dohazovalo do médií na rozhovory, což byly věci zatím neznámé, to nikde jinde nebylo. A televizi to zpětně ohromně pomohlo. Tohle byla od začátku úplně odlišná koncepce Novy oproti České televizi, která byla založena na představě: My jsme tým a i ti, co jsou na obrazovce, jsou jenom členové týmu, nic víc. Její zkušenost totiž byla taková, že jakmile si o sobě někdo začal myslet, že je televizní hvězda, bylo s ním daleko těžší jednání. A o to ta televize nestála, zejména v době, kdy nebyla konkurence. Kdežto Nova řekla: Ti, co jsou na obrazovce, jsou hvězdy, VIP. Tady pan Merunka, pan Severa, paní Jurinová... Povedlo se to bezvadně. Do roka a do dne ty lidi znal celý národ.

Necítil jste to jako manipulaci?
No jasně. Ale byl to jenom marketing. A který marketing není manipulativní?

Jak jste to měl vy osobně? Když jste se skvěl na kdejaké obálce časopisu, dělal jste to proto, že vás to bavilo, nebo jste prostě chtěl vyhovět zaměstnavateli?
Ty rozhovory jsou většinou staršího data, jednu dobu jsem jich dával opravdu hodně. Když přišel nějaký novinář, bylo mi trapné ho odmítnout, protože jsem si představil sám sebe na jeho místě. Pamatoval jsem si z doby, kdy jsem pracoval ve zpravodajství, jak jsem si říkával: Co je to za hovado, tenhleten člověk, že mi nemůže dát rozhovor? Jemu by to přece nic neudělalo, kdyby mi odpověděl na pár otázek. Nechtěl jsem být stejný. V poslední době se to výrazně zmenšilo. Až teď, když odcházím z televize, jsem dal nějaké rozhovory.

Mimochodem bylo něco, co jste na Nově vyloženě nesnášel?
Nesnášel jsem některé všední věci: převlíkat se na zprávy do saka, líčit se a holit před každým vysíláním, protože u mě nestačí oholit se ráno doma. A taky jsem nesnášel posledních pět dílů Výměny manželek, ke kterým jsem psal spojovací texty. To bylo furt dokola: „Zatímco v Novohradských horách se peče, na druhé straně republiky jedou na výlet...“ Už jsem fakt nevěděl, co mám psát, aby to nebylo úplně stupidní.

Řekl jste „převlékat se do saka“ - takže jste nemoderoval v obleku, jak si diváci představují, ale v létě třeba v šortkách?
Převléká se jen vršek. A kalhoty, které nejsou vidět... k tomu se nedonutíte. Ale v šortkách jsem, myslím, nikdy nebyl, nebo jenom úplně výjimečně. Vždycky jsem měl dlouhé kalhoty, ale většinou k tomu saku vůbec nešly.

Jednou jste řekl, že „být živě před kamerou je i potisící adrenalin“. Nestal jste se za ta léta vlastně závislým na tom být vidět na obrazovce?
Po pravdě řečeno - stanete se závislým. Zčásti je to samozřejmě exhibicionismus, ale taky normální vztah člověka k práci, kterou má rád, což můžete zažít i v jiné profesi. Stýskat se mi určitě bude. Už jsem to ostatně zažil, když jsem kdysi odešel z České televize a skoro rok byl mimo (tehdy byl tiskovým mluvčím tabákového koncernu). Takže vím, že to jde přežít. A jsem smířený s tím, že popularitě z dob televize se už zřejmě nikdy nepřiblížím.

Vaše výpověď byla oficiálně zdůvodněna kulantně: „Nesouhlasil se svým plánovaným zařazením do nové organizační struktury.“ Můžete to vysvětlit lidsky? Tak nějak jako pro diváky Novy?
Takhle to vysvětlovala televize. Moje vysvětlení bylo trochu jiné, a sice, že jedna z hlavních tváří televize Nova, člověk, který nejenom četl sedm let zprávy, ale dělal i v manažerských funkcích, odpovídal za určité projekty, by měl být srozuměn s tím, jakým směrem se ta televize ubírá. A to já v současnosti nejsem. Takže je lepší odejít.

V čem je problém?
No… to je na tři hodiny vyprávění. Když to mám říct úplně jednoduše, tak televize má nové vlastníky a ti mají o té televizi jiné představy: programové, finanční i personální.

Jaké největší změny programového schématu se chystají?
Musím říct, že všechno, čeho jsem na Nově v posledních měsících byl svědkem, se odvíjelo jenom ve škrtání nákladů. Za poslední dobu se zrušila řada pořadů, aniž byla nahrazena novými, nic nového se nevytváří. Podle mého názoru si ta televize, ačkoli to zatím není poznat, zakládá na prudký sestup z pozice jedničky na trhu.

V médiích se psalo o aplikaci „balkánského modelu“ na Nově. Což prý v praxi vypadá tak, že za zády každého redaktora teď stojí tři rumunští manažeři...
Já přesně nevím, v čem spočívá ten takzvaný „balkánský model“. Navíc jsem přesvědčen, že v téhle zemi je televizní trh tak odlišný, že aplikovat nějaký balkánský nebo třeba i americký model je špatně. Zejména v televizi Nova, která dvanáct let úspěšně aplikovala český model, který fungoval.

V čem je český trh tak specifický, jak říkáte? Dneska je přece běžné, že se přebírají programové formáty ze zahraničí, různé reality show. Stalo se třeba, že něco, co se osvědčilo venku, tady nezabralo?
Moje zkušenost je taková, že český divák, a je to zřejmě dáno naším historickým a kulturním vývojem, je víc koncentrován na obsah, na to, co se říká. Kdežto třeba v Americe je důležité hlavně to, jak to vypadá a aby to bylo veliký. U nás, řekl bych, jsme hlubší diváci, dokonce i u komerční televize očekáváme víc než jen podívanou. Například u poroty SuperStar český divák chce, nejenom aby vyjádřila svůj názor, ale byla ještě vtipná, zábavná a taky tolerantní. Český divák nemá rád, když porota soutěžící ponižuje. Národům, které neprošly traumatem jako my, těm je to jedno. Ten hlavní rozdíl je možná v tom, že my tu televizi víc posloucháme a trochu míň se na ni díváme. Ale když mluvíme o převzatých pořadech - ukažte mi, co v poslední době Nova přebrala ze zahraničí, když už nepřipravuje vlastní pořady. Bude se dělat třetí řada SuperStar. O ničem dalším nevím.

Mimochodem jaká byla atmosféra na Nově po neúspěchu pořadu Big Brother? Na něm musela přece prodělat několik desítek milionů...
Já nevím, kolik to prodělalo finančně, ale atmosféra tehdy byla velmi špatná. Tímspíš, že to nebylo jenom propadnutí jednoho formátu, ale prohra v přímém souboji se stejným formátem v jiné televizi. To bylo vlastně poprvé, co Nova něco v přímém souboji prohrála s Primou. Do té doby něco úplně nemyslitelného.

Neodcházíte vlastně proto, že si Američané prostě dodatečně vyrovnávají účty s lidmi, kteří je kdysi zradili a šli za Železným?
No... fakt je, že odešel téměř kompletně celý dřívější management. Nezbyl skoro nikdo. Samozřejmě to není náhoda, je to vědomá tendence. Ale nedovedu říct, jestli je to logickým důsledkem toho, že oni si tu televizi chtějí stavět po svém a mít v ní svoje lidi, nebo jestli ji prostě chtějí osekat od „zrádců“, kteří tady byli s Železným. Pravda je, že tihle lidé částečně dostali výpověď a částečně odcházejí sami, protože tady necítí svoji budoucnost, stejně jako já.

Může jít taky třeba o normální výměnu generací. Třeba se vám tlačí na záda noví, neopotřebovaní televizní novináři. Nechci se vás dotknout, ale není možné, že svým zaměstnavatelům připadáte jako rutinér, na kterého se už nedá koukat, protože se při čtení hlavních večerních zpráv nudí?
O žádných mladých, kteří by se mi tlačili na záda, nevím. A já si nemyslím, že ve čtyřiceti je někdo na moderování zpráv starý, naopak. Jsme pořád hluboko pod věkovým průměrem běžným ve světě. Můj názor je, že moderátor by měl taky reprezentovat nějakou životní zkušenost tím, jak vypadá. Zejména při typu zpráv, jaké má televize Nova, totiž že to nejsou politické zprávy, ale zprávy ze života lidí. Teď se například stalo, že chlapeček vypadl z vlaku. A já bych určitě spíš chtěl, abymi to říkal někdo, kdo sám už třeba nějaké to dítě má a dovede si domyslet hloubku té tragédie, než bezdětný člověk, který se objevuje ve společenských rubrikách časopisů na fotkách z různých večírků.

Vy sám se necítíte unavený? Nebylo by to nic divného, když jste zastával současně post moderátora, šéfa zpravodajství a jeden čas i programového šéfa.
Bohužel já se dost dobře nemůžu cítit unavený. Mám čtyři děti, a než dojdu do penze, tak je budu muset několik desítek let živit. Takže si to zatím prostě nemůžu dovolit.

Ta druhá věc, kterou jste uvedl, že vám teď na Nově vadí, jsou finanční podmínky. Jde o váš plat, nebo o peníze na pořady?
Já sám za sebe nemám právo si stěžovat. Po téhle stránce se ke mně televize vždycky chovala hezky. Ale jde o peníze na pořady a především na lidi, se kterými dělám, například v magazínu Víkend. Vadí mi, že se systematicky ořezávájí náklady na pořady. Všechno se přezkoumává, hledají se úspory i u pořadů, které byly už předtím na samé hraně. Ani Železný, ani pépéefka nebyly instituce, které by rády vydávaly peníze, Nova byla vždycky úsporná. A teď někdo přijde a má pocit, že náklady na ten a ten pořad jdou srazit ještě o třicet procent. Podle mého názoru je to cesta do pekel.

Je pravda, že manažeři Novy se musejí podrobovat psychotestům?
Nejen manažeři, ale všichni se museli podrobit psychotestům. Celý den jsme seděli v jednom hotelu, hráli hry a dělali testy. A na základě toho člověk dostal posudek, jestli je, nebo není perspektivní manažer.

Jak jste dopadl?
Já se nechci chlubit, ale mně napsali, že jsem nesmírně perspektivní. Fakt mně to vyšlo strašně dobře. (směje se) Ale nejzvláštnější na tom bylo, že nejdřív šli na psychotesty manažeři, ale teď chodí i zaměstnanci, dokonce i ti, kteří jsou ve výpovědi. Nikdo neví proč.

Šlo to odmítnout?
Já myslím, že ano. Ale proč by to někdo odmítal? Stráví den v hotelu, nemusí pracovat, jen si hraje, má zajištěný oběd. A nakonec dostane papír, který, když je špatný, vyhodí, a když je dobrý, tak ho může použít pro další zaměstnání.

Co všechno se vlastně testovalo? Práce ve stresu? Týmová spolupráce?
Práce ve skupině určitě. A schopnost přežití, IQ testy, motivační věci a podobně.

Pojďme na chvíli pryč od obrazovky. Je pravda, že váš dědeček byl ministrem v Masarykově vládě?
Pradědeček. Byl to lékař, profesor, který založil Purkyňův ústav. Ale mám pocit, že nikdy nebyl ministrem zdravotnictví, ale školství a pak zemědělství. Ani nevím proč, tak to nějak vyšlo.

Váš otec je proděkanem ČVUT, vysokoškolský profesor, maminka lékařka, bratr lékař. Dívají se na Novu?
Jo. Určitě. Naši se časem naučili dívat se na Novu, i když od ní měli ze začátku takový ten intelektuální odstup. Ten se mi u nich podařilo utlumit.

Dívají se, aby viděli „Pavlíčka“, nebo proto, že se jim to líbí?
Takhle to má babička. Mojí babičce je devadesát tři let a dívá se na televizi hlavně proto, aby viděla „našeho Pavlíčka“. Té to taky bude líto nejvíc. A když o tom tak přemýšlím, kvůli ní mě vlastně mrzí, že z té televize odcházím, protože pro ni je to, že jsem v televizi, zárukou, že se mi dobře vede.

Měla někdy vaše rodina problém s vaší popularitou?
Myslím, že ne. Jedině Andrea, moje žena. A párkrát na to narazily ve škole děti. Že si třeba vyslechly, že... že jejich táta je debil a tak. Ale moji kluci se kvůli tomu určitě neprali, jsou zvyklí nad tím mávnout rukou. Je to moc nezajímá. Já je zajímám v reálu, ne na obrazovce. Už dávno to není, jako když byli úplně malí a chodili objímat obrazovku, na které jsem zrovna byl.

Vraťme se ještě k Nově. Zkuste zrekapitulovat, jak se proměnilo televizní vysílání od dob Vladimíra Železného?
Nova začínala v roce ’94 jako v zásadě akviziční televize, to znamená televize, která vysílá zahraniční pořady, zahraniční filmy, které tady nikdo třicet let nemohl vidět. Na tom vlastně udělala úspěch, že jsme najednou viděli velké množství amerických filmů, amerických seriálů, bylo to něco úplně nového. Postupem času, když Železný viděl, že divák už začíná být nasycený, přešel do naprosto bezbřehé zábavy. Televize začala vyrábět a chrlit české zábavné pořady, a aniž bych chtěl hodnotit jejich kvalitu, udržela si jimi náskok. Například Silvestry, ve kterých jsme všichni neradi museli účinkovat, měly fenomenální úspěch, všichni koukali na Novu. A teď mám pocit, že s novým vlastníkem se to vrací zpátky na začátek. Že z Novy bude znovu akviziční nízkonákladová televize.

Kdysi Nova znamenala revoluci taky v do té doby nudném televizním zpravodajství. Pozorujete nějaký vývoj v téhle oblasti? Tipněte si, jak budou televizní zprávy vypadat za padesát let...
No to je vůbec otázka, jak v té době bude vypadat televize. Jsem si jist, že končí doba velkých mocných televizí. Velmi brzy bude spousta digitálních kanálů a trh se rozdrobí. Jestliže dneska je Nova nejúspěšnější televize se čtyřiceti a něco procentním podílem na trhu, za deset let to bude tak, že když bude mít televize dvacet procent, bude to úspěch. No a co se týče televizních zpráv, vůbec si netroufám odhadnout, jestli vůbec bude ještě nějaké televizní zpravodajství, nebo jestli si to budem všichni pouštět na mobilech a na internetu. Jestli zkrátka budeme ještě vůbec potřebovat to „předžvejkané“ zpravodajství. Podle mě to půjde k přímému přenosu. Lidi budou chtít být naživo u toho, kde se něco děje.

Takže taková totální reality show?
K tomu to přece směřuje. A když se nad tím zamyslíte, některé prvky takzvaných reality show jsou vlastně tisíckrát vzdálenější realitě než třeba publicistický pořad. Pro mě dvanáct exhibicionistů zavřených v nějaké vile je věc úplně odtržená od mého života. Na rozdíl od reportáže například v Občanském judu, kde se řeší, že někdo musel jednu složenku zaplatit dvakrát.

Existují už reality show, v nichž účastníci mění před kamerami svůj vzhled, nechávají se přeoperovávat plastickými chirurgy. Což vyvolává otázku, kam až se dá zajít, kde vlastně jsou hranice reality show?
Podle mě je hranicemi reality showmíra osobního vkusu tvůrců.

Neskončíme nakonec opravdu u přímého přenosu umírání, jak se někteří obávají?
To se velmi snadno může stát. Už jsou pořady na pomezí publicistiky a reality show, kde se jezdí se sanitkami na výjezdy. Tomu se nedá zabránit, že se něco bude vysílat. Jediné, co si člověk může rozhodnout, je, jestli on sám se toho chce účastnit nebo ne. Každá hranice bude v budoucnu překročena.