Zatímco výdaje byly stanoveny na zhruba šest miliard tehdejších korun, příjmy byly necelé tři miliardy korun. Schodek tak činil bezmála tři miliardy. Důvodem tak vysokého deficitu ale byly hlavně mimořádné válečné výdaje, které spolkly třetinu rozpočtu.
Tehdejší ministr financí Alois Rašín ale dalším schodkům zabránil. Zahájil politiku deflace, čímž došlo k postupnému upevňování měny, která se brzy stala jednou z nejpevnějších v Evropě.
Dvacátá léta tak byla ve znamení vyrovnaných rozpočtů. V další dekádě se i přes nejasnou politickou situaci v Evropě podařilo udržet rozpočet na uzdě. V roce 1935 byl pouhý milion a půl při skoro osmimiliardových výdajích.
Po skončení války se u nás až do roku 1947 vycházelo ještě z prvorepublikových schémat rozpočtu. Po roce 1948 sice byly rozpočty vyrovnané. Nelze je ale brát vážně, protože vycházely z centralistického socialistického plánování a známých pětiletek.
V roce 1968 došlo k dočasným změnám, kdy vznikla soustava tří rozpočtů (ČSSR, ČSR, SSR). Česko i Slovensko tak měly vlastní rozpočty, které zastřešoval federální. Decentralizace ale trvala jen dva roky. Po roce 1970 a nástupem normalizace se opět posílila role federálního rozpočtu.
Komunistický „vyrovnaný“ rozpočet na rok 1990 už neprošel. Tehdejší ministr financí Václav Klaus vyhlásil rozpočtové provizorium. Následující rozpočty byly až do roku 1997 celkem vyrovnané. Po nástupu ČSSD do vlády postupně schodek rostl. Na letošní rok navrhovala Paroubkova vláda schodek přesahující devadesát miliard korun.
