Radost ze skupiny v originálním lesku (roku ’92 Levyho vystřídal saxofonista Paul Coffin), byla namístě. Hudba eponymního CD i titulů UFO Tofu a Flight Of The Cosmic Hippo neztratila na výbušnosti a originalitě, přestože se Flecktones za ta léta posunuli a vývojem prošli i její členové. Například kapelník Béla Fleck už dávno vypustil pětistrunné banjo z bluegrassové ohrady do žánrově pestrobarevného plenéru. Jak opice šikovný baskytarista Victor Wooten, dnes patřící k celosvětově nejobdivovanějším hráčům, má zas pevně v rukou rozpálený sál i během dlouhých, ale zábavných sól. Levy dopiloval k mistrovství svou revoluční techniku, díky které hraje noty, jež diatonická harmonička primárně neobsahuje. A poslední spoluzakladatel, který si příznačně říká Furture Man a jemuž čouhají dready zpod nezbytného tříroháku pirátských časů, obdivuhodně obsluhuje elektronické bicí díky jakémusi hudebnímu Playstationu jménem Synth Axe Drumitar, na krku pověšenému sci-fiartefaktu. Hlavně si nesplést lokál Společným znakem je pro Flecktony expresnost, tempa jsou až závratná a prsty se míhají v efektních výkrutech. Zazněly snad všechny největší hity rané éry, Flying Saucer Dudes, Blue-Bop, Sinister Minister, UFO Tofu atd., uvnitř kterých se virtuosové proháněli s viditelnou chutí. Jednou více jazzově, podruhé spíš newgrassově, potřetí svérázně funkově. Ale především v řízném koktejlu toho všeho. A nabitá Akropolis to přijímala bouřlivě. Případná námitka, zda toho „masa“ a superexpresnosti není příliš, je sice možná. Ale v nadšeném davu by bylo těžko nalézt někoho podobně pochybujícího. Jestli ano, musel si, chudák, splést lokál.
lidovky.cz
Více informací najdete na www.lidovky.cz/kultura
