U filmu a hudby zákon nezakazuje samotné stahování, protože ten, kdo si chce film či písničku stáhnout, nemůže vědět, zda nabízející osoba je, nebo není vlastníkem autorským práv. Pokud je tedy soubor uložen na serveru, ze kterého si ho někdo stáhne, je vše v pořádku.
Sdílení obsahu ale protizákonné je. To tedy v praxi vylučuje takzvané peer-to-peer (P2P) sítě. Tam se totiž využívá společná konektivita všech účastníků, která umožňuje rychlejší stahování souborů. Při stahování uživatel zároveň sdílí stahovaný obsah s ostatními účastníky. Dopouští se tak nezákonné činnosti. Zároveň je nelegální například zaznamenávat film v kině nebo hudbu na koncertě. Protiprávní je i prodávat či kupovat pirátské kopie hudby nebo filmu na CD i DVD. U kupovaných CD a DVD si každý smí pořídit kopii pro vlastní potřebu. Proto se také platí takzvané náhradní odměny za každý prodaný prázdný nosič, kopírku či USB. Na pořízení kopie však nemá zákazník právo, jen ho zákon povoluje.
U softwaru je zákon ještě o něco přísnější. „Porušením autorského práva je u softwaru již jeho samotné stahování, a to i v případě, kdy člověk neví, že se jedná o nelegální software,“ vysvětlil Jan Hlaváč, mluvčí Business Software Alliance (BSA). Stejně tak je protiprávní jeho kopírování, stahování, prodávání, sdílení a instalace bez platné licence.
