ŘÍM/PRAHA Postulátor procesu svatořečení Jana Pavla II. Slawomir Oder ve středu představil svou novou knihu s názvem Perché e Santo („Proč je svatý“). A na základě vatikánských dokumentů a rozhovorů se 114 svědky slibuje „pravdivý příběh“ Karola Wojtyly.
Oder se v knize věnuje otázce sebemrskačství, která se objevovala již za života Jana Pavla II. Podle vyprávění lidí, kteří se okolo duchovního pohybovali, se bičoval již v době, kdy byl krakovským arcibiskupem. A pokračoval i po svém jmenování do čela katolické církve v roce 1978. Pro tělesné tresty měl prý dokonce vyhrazený jeden pásek. „V jeho skříni, uprostřed mezi všemi jeho rouchy, visel na šatním ramínku speciální pásek od kalhot, který používal jako bič,“ pokračuje ve vyprávění kněz a na vysvětlenou dodává, že sebemrskačství sloužilo jako „nástroj křesťanské dokonalosti“, svým způsobem bylo napodobením Kristova utrpení.
Kněz, jenž na knize spolupracoval s italským novinářem Saveriem Gaetem, také poukázal na přísný život, který Karol Wojtyla vedl ještě jako biskup v Polsku. Askeze a odmítání prý nebylo výjimkou. Často také spal na tvrdé podlaze, a aby se o jeho pokání nikdo nedozvěděl, ráno „pomuchlal“ povlečení, aby to vypadalo, že spal na posteli.
To, že se papež opravdu bičoval, prozradila minulý rok v listopadu polská jeptiška Tobiana Sobodka, která pro něj pracovala ve Vatikánu i v papežském letním sídle v Castel Gandolfo. „Slyšeli jsme to - byli jsme hned ve vedlejší místnosti. Mohli jste slyšet rány, když se bičoval. Dělal to tak dlouho, dokud byl ještě schopný se hýbat,“ vyprávěla v knize In Santo Subito (Svatý hned) od Andrea Tornielliho, vatikánského specialisty a dopisovatele listu Il Giornale. Podle kněze osobní prelatury Opus Dei Michaela Barretta se ale nejedná o sebemrskačství, jak se vykresluje ve filmech, jako je Šifra mistra Leonarda. „Skutečné“ katolické sebebičování je „bez krve, bez zranění, není tam nic, co by poškodilo zdraví člověka“, ohradil se v roce 2006 po uvedení snímku do kin.
Slawomir Oder v knize píše i o plánovaném únosu papeže, který měla mít na svědomí italská ultralevicová teroristická organizace Rudé brigády. Tajné služby o plánu informovaly krátce před atentátem spáchaným Ali Agcou.
Vůbec poprvé byl odhalen tajný ručně psaný dopis z února 1989. Jan Pavel II. v něm napsal, že pokud ho postihne nevyléčitelná, dlouhotrvající nemoc, která mu bude bránit ve vykonávání jeho „apoštolské služby“, či se objeví jiná závažná překážka, dobrovolně odstupuje. Konečné rozhodnutí ale nechal na sboru kardinálů, u nichž dokument schoval. Ti však, i přes jeho boj s Parkinsonovou chorobou, této možnosti nevyužili. Podle Svatého stolce totiž i přes různé nemoci, které zesnulého papeže poslední roky života trápily, stále měl kontrolu nad svým duševním zdravím. A jak později několikrát zopakoval, „Bůh ho dosadil na trůn svatého Petra a jen Bůh ho z něj může odvolat“. Kniha zatím vyšla pouze v italštině, ale podle jejího nakladatele, který si od vydání slibuje velký úspěch, bude brzy přeložena do polštiny a dalších jazyků.
