Může Jakub Šebesta jako šéf životního prostředí něco zásadního změnit? Těžko. Kdo jen tuší, jak dlouho trvá vyhlášení národního parku, jeho krátkého mandátu se bát nemusí. Zato sociální demokrat v dvojroli ministra zemědělství a životního prostředí je sondáží pro jiné, dlouhodobější věci.
Tradice v obsazování některých ministerstev má své plusy i minusy. O lidoveckém resortu obrany se dodnes vyprávějí legendy. Ministerstvo životního prostředí stranickou tradici nemá, respektive se ji pokusil ustavit až před třemi lety Martin Bursík. Před ním se tam vystřídali lidé z ODS, ODA, ČSSD i KDU-ČSL, nicméně vždy to byli vystudovaní chemici, geologové či botanici. I Miloš Kužvart, jediný sociální demokrat mezi nimi, byl znám už z normalizace jako seriózní odborník a spolupracovník disentu (tzv. šedá zóna).
Jakou tradici testuje celoživotní zemědělský úředník Šebesta? Dvojrole ministra zemědělství a životního prostředí připomíná Rakousko. Tamní ministerstvo života zastřešuje zemědělství, lesnictví, vodohospodářství, životní prostředí i spotřebitele. No vidíte, tak proč by to nešlo u nás? Ta otázka ale pomíjí zásadní věc. V Rakousku panuje základní ekologický konsenzus, takže si dokážeme představit ministra hájícího zájmy drobných zemědělců, přírody i obydlené krajiny. Dokážeme si u nás, kde stále převládají zkolektivizované lány, představit sociálního demokrata Šebestova typu, jak hájí zájmy agropodniků, myslivců a národních parků zároveň?
Sem míří sondážní mise dvojministra Šebesty. A schválně, až se ty zájmy střetnou, které převáží? Hádejte třikrát.
Čtěte „Životní prostředí...“ na stranách 1 a 3
