JAN BURIAN, písničkář Václav Cílek: Dýchat s ptáky (Dokořán) Každá knížka Václava Cílka je pro mě inspirativní. Stačí si přečíst jen titulky, a už se ve vás budí zvědavost… Disneyfikace města, Matka krav a Otec bahna, Právo na klimatickou svobodu, Když stromy pochodují... I kdyby všechno, co tento autor napíše, byly jen nepodložené fantazie, což jistě nejsou, mělo by smysl ho číst.
PETR FIALA, kapelník skupiny Mňága a Žďorp Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh Plastic People (Torst) Není to samozřejmě jen příběh Plastiků, ale i celé undergroundové komunity. Naprosto zásadní kniha. Úchvatně dokonalá a pokorná Jirousova čeština. Stručný a vtipný styl, mrazení z toho, co je za větami. Černobílé fotky mániček poslouchajících kapely hrající ve stodolách… JOSEF RAUVOLF, magazín Sedm The Selected Letters of Allen Ginsberg and Gary Snyder (Counterpoint) Tahle knížka sice u nás nevyšla a nejspíš ani nikdy nevyjde, baví mě však řadu večerů – korespondence dvou přátel, a hlavně básníků, začíná v roce 1956, končí pak v roce 1991 a je radost a potěšení číst, jak oba výteční básníci diskutují na dálku o buddhismu, politice, básnění, ale také o tom, jak dobře utěsnit střechu dřevěného srubu nebo kde a jak vysadit ovocné stromy. Zároveň si uvědomuji, jak málo se dnes píší dopisy a jaká je to škoda.
LIBUŠE BĚLUNKOVÁ, šéfredaktorka A2 kulturního čtrnáctideníku Josef Vojvodík: Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (Argo) V únoru mi nejzapeklitější textové dobrodružství přinesla kniha studií estetika a bohemisty Josefa Vojvodíka. Jeho strhující tanec po stopách barokizace světa má sice těžiště především v českém „zvrhlém umění“ konce 19. století až 30. let 20. století, ale najdeme zde i spoustu „emocionálních šoků“ pozdějších. Poslední studie svazku dokonce patří filmu Anga Leeho Zkrocená hora z roku 2005.
ANEŽKA CHARVÁTOVÁ, překladatelka Andy Riley: Králíčkovy sebevraždy (Paseka) Vyloženě radostný vánoční titul jsem dostala až v únoru, ale stojí za to! Obsah shrnuje výmluvný podtitul českého vydání: „Mrňaví chundelatí králíčci, kterým se už prostě nechce dál žít.“ Autor vymyslel a nakreslil nejrůznější způsoby, jak může (králíček) skoncovat se životem. Jednoduché kresby, originální vtipné nápady a absurdní černý humor mi připomněly Sempého, který by si také zasloužil objevit se u nás jinak než jen jako ilustrátor Mikulášových patálií.
TOMÁŠ DIMTER, překladatel W. G. Sebald: Austerlitz (Paseka) O Vystěhovalcích W. G. Sebalda jsem před lety psal, že jde o jednu z nejlepších knih o rozpadávající se Evropě. Před pár dny vyšel ve vynikajícím překladu Radovana Charváta ještě významnější román téhož autora: Austerlitz. Román jsem četl už před lety německy a české vydání mě zase přeneslo do neopakovatelného světa autorovy fantazie.
MICHAL JAREŠ, literární historik Ivan Wernisch: Kominické lodě (Druhé město) Každá nová Wernischova knížka – tedy ne jeho kompilace, výbory, antologie a podobně – by měla být oslavována vzrušeným voláním, dlouhotrvajícím potleskem a několikanásobným oceněním kniha měsíce. I když Ivan Wernisch sám tvrdí, že už nic nenapíše a že tohle všechno, co vychází, jsou už jen výškrabky, nesouhlasím s ním. Kominické lodě obsahují devět povídek – nebo mikrorománů? – a ukazují Wernische ve velmi slušné formě... JAN NEJEDLÝ, literární publicista Hugleikur Dagsson: A tomu se mám smát?
(Volvox Globator) Výživné nahlédnutí do islandského kresleného humoru. Pro odchovance Ceplechy, Johanuse či Plotěné možná mírně šokující, nicméně vězte, že úchylný není autor, úchylná je západní civilizace, která ho zrodila. „A teď mě omluv, jdu vyskočit z okna...“ LADISLAV NAGY, překladatel Max Cannon: Red Meat (Albatros) Kultovní komiks Maxe Cannona je vtipný, leckdy krutý, místy bizarní, v každém případě však provokující. Je moc dobře, že vyšel česky v uceleném svazku.
MIROSLAV BALAŠTÍK, šéfredaktor literárního měsíčníku Host Vladimíra Čerepková: Zimní derviš (Torst) Nová sbírka jedné z osobností české beat generation a posléze exilové básnířky. Pro poslední verše z let 2004–2007 je charakteristická výrazová úspornost, která na jedné straně tíhne k aforismům, na straně druhé k zaklínadlům. Nejčastějším motivem je zde les, který jako by neustále váhal, má-li být tajemnou přírodninou, nebo metaforou lidských pocitů a zkušeností. Vlastně veškerá příroda kolem má pro Čerepkovou tuto dvojí existenci: skrze ukotvení v jiném vypráví něco podstatného o nás.
JIŘÍ PADEVĚT, ředitel nakladatelství Academia Jan Slavík: Válečný deník historika (Academia) První knižní vydání deníku, do kterého si Jan Slavík zaznamenával historické i všední události od 1. října 1939 do 9. května 1945. Autorův nekompromisní, osobní a přitom často až prorocký pohled na velké i malé dějiny a jejich aktéry jistě dobře ilustruje část zápisu z 4. února 1945: „Vejce a cukr se nebude vydávat. Rovněž ne mléko. Vše spěje k děsnému krachu – ale bude zastřelen každý, kdo by to veřejně konstatoval.“ VIKTOR JANIŠ, překladatel Michael Chabon: Židovský policejní klub (Odeon) Nejlepší sci-fijsou postavené na otázce „Co by se stalo, kdyby…?“ V případě Chabonova románu: „Co by se stalo, kdyby většina východoevropských Židů unikla holokaustu a usídlila se na Aljašce?“ Jenže Chabonův román je navíc noirová detektivka, thriller a meditace nad židovskou identitou: skloubit tolik žánrů, to už chce mistra vypravěče, a Chabonovi se to opět povedlo.
